NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17288.

Zda tu jsou zákonné náležitosti opovědi k zápisu do rejstříku, je posouditi podle doby, kdy rejstříkový soud rozhoduje o zápisu. Nabylo-li v této době vlád. nař. č. 265/1938 Sb. z. a n. již účinnosti, musí soud přihlížeti k tomu, zda pro žádaný zápis jsou splněny předpoklady podle předpisů řečeného vládního nařízení, i když ono nařízení v době podání opovědi ještě neplatilo.
(Rozh. ze dne 3. května 1939, R I 217/39.)
Prvý soud vrátil žadateli podle vládního nařízení ze dne 4. listopadu 1938, č. 265, 266 Sb. z. a n. opověď, aby prokázal, že opověděná změna byla příslušným živnostenským úředním orgánem vzata na vědomí (dán k ní souhlas). Rekursní soud nevyhověl rekursu navrhovatele do tohoto usnesení. Důvody: Vládní nařízení č. 265/1938 Sb. z. a n. činí sice rozdíl mezi skutečnostmi, jež vznikly po 1. březnu 1938, a těmi, jež vznikly po účinnosti tohoto vládního nařízení. Toto rozlišování má však význam jen pro přezkumnou povinnost správního orgánu dle § 4 řeč. vládního nařízení a pro svolení předepsaného před pisem § 3. Pro soud platí však ustanovení § 10, podle něhož soudy, povolujíce zápis do obchodního rejstříku, jsou povinny přihlédnouti k tomu, zda bylo vyhověno předpisům řečeného nařízení. Soud rejstříkový musí míti proto vždy před zápisem jasno, zda není námitek proti navrženému zápisu se strany úřadu správního. Pro soud nerozhoduje, zda úřad správní projeví svůj souhlas udělením svolení, nebo dodatným přezkumem skutečností, jež je předmětem zápisu do obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka odporuje souhlasným usnesením nižších soudů (§ 46 (2) zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.) pro nezákonnost, ale činí tak neprávem, poněvadž pro posouzení všech zákonných náležitostí opovědí k zápisu do rejstříku je pro povolující soud rozhodující doba, kdy soud povoluje a kdy tedy rozhoduje o žádaném zápisu. Tehdy musí soud dle své povinnosti ve smyslu § 10 vlád. nař. č. 265/1938 Sb. z. a n. přihlížeti k tomu, zda opověď je vybavena předepsanými náležitostmi. Proto nezáleží na tom, že v daném případě v době podané opovědi, to jest dne 26. září 1938, neplatilo ještě řečené vládní nařízení v příčině svolení okresního úřadu k změnám dle §§ 3 a 4, nýbrž rozhodující jest, že v době rozhodování prvé stolice ono nařízení bylo již v právní účinnosti, a soud musil jeho předpisů dbáti. Není ani rozhodující, jaký právní význam má zápis člena správní rady akciové společnosti, pokud se týče zápis prokuristy do obchodního rejstříku, a jakým způsobem a kdy se ono členství nabývá, pokud se týče, kdy je ustanoven prokurista, poněvadž řečené vládní nařízení, vydané vzhledem k mimořádným poměrům (§ 1), stanoví zvláštní předpisy velícím způsobem pro soudy závazné v příčině postupu při vyřizování opovědí do rejstříku o nastalých změnách. Nelze proto o napadeném usnesení, jež se nepříčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož na případ bylo použito, důvodně tvrditi, že je nezákonné (čl. V zák. č. 251/1934 a čl. I zák. č. 314/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 17288. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 296-297.