Zabíjel na černo.(Soudní tabule v Bratislavě.)Právě před rokem, dne 30. prosince 1924, zabíjel rolník Flaksa tučné prasátko. Brzy zrána byla hospodyně na nohou, chystajíc horkou vodu. A pak byla práce až do večera. Dělaly se jaternice, jelítka kroupová i housková, tlačenka a jak se ještě všechny ty dobroty jmenují. Vůně čerstvých škvarků šířila se po celém domě i ven na ulici, až se kolemjdoucí zastavovali. Ještě dlouho do noci se u Flaksů hodovalo a zapíjelo dobrým vínkem.Druhého dne však nastalo rozčarování. Přišli dva páni v stejnokrojích finanční kontroly a ptali se hospodáře, zdali zabíjel.„Toť se rozumí, že jsme zabíjeli. Ale už skoro nic nám z toho nezbylo.“„Zabíjeli jste tedy, ale zapomněli jste zaplatit 30 Kč zabiječného.“„Nic jsem nezapomněl. Ještě jsem nikdy nic takového neplatil a zabíjím již víc než 30 let.“„Předpis je předpis. Máte zaplatit 30 korun а k tomu 100 korun pokuty.“„Co? Platit? Za to, že jsem zabil svoji sviňu? To je republika? Za všecko platit! Neplatím a hotovo. Marš ven, nebo vás vyhodím. Za Maďarů jsme nikdy neplatili za zabíječku.“Finančníci vyšli ven na dvůr, a Flaksa za nimi.„Pojďte sem, já vám ukážu, jak se platí!“Vytáhl z hranice dříví silné poleno a hnal se jím po úřednících, kteří uznali za vhodné raději odejíti.Pro toto vyhrožování a pro výrazy, kterých užil, byl Flaksa žalován státním zastupitelstvím, a sedrie v Trenčíně jej odsoudila do vězení na čtrnáct dní а k 200 Kč pokuty.Obžalovaný i státní zástupce se odvolali a tak byla celá věc znovu projednávána před soudní tabulí v Bratislavě, kde byl Flaksovi trest zvýšen na jeden měsíc bezpodmínečně.Proto pozor, všichni šťastní majitelé vykrmených prasátek! Raději zaplaťte dobrovolně, to se vám jistě vždy vyplatí.—ij—