Zabíjel na černo.


(Soudní tabule v Bratislavě.)


Právě před rokem, dne 30. prosince 1924, zabíjel rolník Flaksa tučné prasátko. Brzy zrána byla hospodyně na nohou, chystajíc horkou vodu. A pak byla práce až do večera. Dělaly se jaternice, jelítka kroupová i housková, tlačenka a jak se ještě všechny ty dobroty jmenují. Vůně čerstvých škvarků šířila se po celém domě i ven na ulici, až se kolemjdoucí zastavovali. Ještě dlouho do noci se u Flaksů hodovalo a zapíjelo dobrým vínkem.
Druhého dne však nastalo rozčarování. Přišli dva páni v stejnokrojích finanční kontroly a ptali se hospodáře, zdali zabíjel.
„Toť se rozumí, že jsme zabíjeli. Ale už skoro nic nám z toho nezbylo.“
„Zabíjeli jste tedy, ale zapomněli jste zaplatit 30 Kč zabiječného.“
„Nic jsem nezapomněl. Ještě jsem nikdy nic takového neplatil a zabíjím již víc než 30 let.“
„Předpis je předpis. Máte zaplatit 30 korun а k tomu 100 korun pokuty.“
„Co? Platit? Za to, že jsem zabil svoji sviňu? To je republika? Za všecko platit! Neplatím a hotovo. Marš ven, nebo vás vyhodím. Za Maďarů jsme nikdy neplatili za zabíječku.“
Finančníci vyšli ven na dvůr, a Flaksa za nimi.
„Pojďte sem, já vám ukážu, jak se platí!“
Vytáhl z hranice dříví silné poleno a hnal se jím po úřednících, kteří uznali za vhodné raději odejíti.
Pro toto vyhrožování a pro výrazy, kterých užil, byl Flaksa žalován státním zastupitelstvím, a sedrie v Trenčíně jej odsoudila do vězení na čtrnáct dní а k 200 Kč pokuty.
Obžalovaný i státní zástupce se odvolali a tak byla celá věc znovu projednávána před soudní tabulí v Bratislavě, kde byl Flaksovi trest zvýšen na jeden měsíc bezpodmínečně.
Proto pozor, všichni šťastní majitelé vykrmených prasátek! Raději zaplaťte dobrovolně, to se vám jistě vždy vyplatí.
—ij—
Citace:
č. 7494. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 475-476.