Čís. 16266.

Ustanovení § 41 e) zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. se týká nejen usnesení, ale i rozsudků.
Pravoplatný rozsudek zamítající žalobu o rozluku manželství má v nesporném řízení o návrhu na přeměnu rozvodu v rozluku podle § 17 zák. rozl. č. 320/1919 Sb. z. a n. význam věci už platně rozhodnuté (§ 41 e) zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 27. srpna 1937, R I 649/37.)
Srv. rozh. č. 12048 Sb. n. s. Manželství navrhovatele Jana Sch., oficiála čs. státních drah, bylo pravoplatným rozsudkem krajského soudu v L. ze dne 26. března 1926, č. j. Ck II 225/25-24, rozvedeno z jeho víny od stolu a lože proto, že navrhovatel své manželce opětovně na cti ubližoval, s ní zle nakládal a způsobil tak hluboký rozvrat manželství. V roce 1930 žaloval navrhovatel o rozluku rozvedeného manželství u téhož soudu pod zn. sp. Ck II a) 397/30 a jeho žaloba byla pravoplatně zamítnuta. Po té v roce 1936 navrhl, aby manželství rozvedené výše dotčených rozsudkem bylo v nesporném řízení rozloučeno podle § 17 rozl. zák. č. 320/1919 Sb. z. a n. z viny navrhovatelovy. Tento návrh byl zamítnut soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Nezákonnost (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.) spatřuje stěžovatel v tom, že oba nižší soudy vyslovily názor, že navrhovatel v souzeném případě žádá nespornou cestou neprávem znovu rozhodnutí o věci již rozsudkem pravoplatně rozhodnuté. Tento názor je však správný, neboť zásady sporného řízení o věcí rozsouzené platí i v řízení nesporném (srv. rozh. č. 12048 Sb. n. s.); podle § 41, odst. 2 e), zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. jest důvodem zmatečnosti, že soud nepřihlédl, že věc je už platně rozhodnuta. Dotčené ustanovení se týká nepochybně nejen usnesení, nýbrž i rozsudků. Zjištěno bylo, že žaloba nynějšího navrhovatele o rozluku manželství byla pravoplatně zamítnuta (Ck II a) 397/30 krajského soudu v L.). Ježto v řečeném sporu a v nynějším případě jde o návrh, aby bylo manželství rozloučeno, má rozsudek v rozlukovém sporu význam rozhodnutí pravoplatně manželskou věc skončující, také pro souzený případ. Na otázku viny má soud podle § 17 rozl. zák. míti zřetel z úřední povinnosti. Není tudíž oprávněn důvod nezákonností (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.) spatřovaný v tom, že nižší soudy měly za to, že v manželské věci stran bylo již rozhodnuto pravoplatným rozsudkem o rozluce.

Citace:

č. 16266. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 111-112.