Čís. 6674.

Žalobu o vydání věci, již měl v úschově ten, na jehož jmění byl napotom vyhlášen úpadek, dlužno říditi proti správci úpadkové podstaty, zabral-li věc do úpadkové podstaty. Раk-li tak neučinil, přenechav věc dlužníku jako úpadkem nezatíženou, dlužno žalovati úpadce. Jde tu o žalobu podle §u 44 konk. ř., jejíž žalobní žádost může zníti bud’ na plnění nebo na určení. Pro nárok na vydání věci jest bez významu, že byla před zahájením úpadkového řízení dána schovatelem do zástavy třetí osobě (jí zapůjčena).
(Rozh. ze dne 11. ledna 1927, Rv I 1221/26.)
Žalující firma domáhala se na žalovaném správci úpadkové podstaty firmy F. vydání akcií, jež měla žalující u úpadce v úschově. Žalovaná — Čís. 6674 —
33
namítla, že nemůže akcie vydati, ježto je dala ještě před zahájením vyrovnacího a úpadkového řízení do zástavy bance B. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka uznává, že sporné akcie byly dány firmě F. do deposita a že tato firma jest podle §u 961 obč. zák. povinna žalobci je na požádání vrátiti. Naproti tomu však rozdílu, jejž odvolatelka činí mezi úpadkovou podstatou této firmy a firmou, které byly akcie žalobcem svého času svěřeny, tu není. vždyť právě na jmění posléz uvedené firmy byl vyhlášen úpadek, úpadkové řízení vztahuje se na veškeré movité a tuzemské nemovité jmění úpadkynino, a tedy také na práva, která úpadkyni příslušejí proti třetím osobám (§§ 66, 67, 96 a 97 konk. ř.). Úpadkyně ,až dosud nesplnila své povinnosti podle §u 961 obč. zák. a, když vydala (zapůjčila) sporné akcie třetí osobě, bance B., zůstal beze změny nárok na vrácení jich bankou i úpadkové podstatě úpadkyně, oproti které zase náleží žalobci nárok na vydání úpadkyni svěřených, žalobci vlastnicky patřících akcií (§ 44 konk. ř.). Poměr úpadkyně v příčině akcií ku bance B. jest pro nárok žalobcův úplně nerozhodný, neboť žalovaná ani netvrdila, že by se bylo stalo vydání (zapůjčení) akcií bance B. se svolením anebo souhlasem žalobcovým.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Žalující strana domáhá se žalobou, by správa úpadkové podstaty firmy F. jí vydala 150 kusů akcií bulharské cukerní společnosti, které ona — jak není sporno —v roce 1920 a 1921 ještě před zahájením úpadkového řízení prostřednictvím této firmy koupila a ponechala u ní v depotu. Námitky správce žalované úpadkové podstaty proti žalobnímu nároku vrcholí v tom, že akcie, o něž jde, byly v roce 1922 ještě před zahájením úpadkového řízení dány firmou F. bance B. do zástavy, případně zapůjčeny a že proto v den zahájení úpadkového řízení, t. j. dne 27. června 1924 ani ony ani jejich hodnota v úpadkové podstatě této firmy nebyly a nejsou, jemu také předány nebyly, takže z těchto důvodů nevyhověl ani žádosti žalující strany na vyloučení těchto akcií z úpadkové podstaty a nemůže vyhověti ani žalobní žádosti. Jde tu zřejmě o žalobu podle §u 44 konk. ř., v níž žalobní nárok na vyloučení opírá se o smlouvu schovací podle §u 957 obč. zák., která vznikla tím, že žalující strana ponechala své akcie, prostřednictvím žalované firmy zakoupené, u ní v depotu, která je takto jako cizí věc převzala v opatrování. Jest proto souhlasiti s právním názorem nižších soudů, pokud opodstatněnost žalobního nároku shledávaly v ustanovení §u 961 obč. zák. Žalobu takovou jest podle §u 6 (2) konk. ř. říditi jen proti správci úpadkové podstaty. Není proto námitka žalovaným v dovolání uplatňovaná, že napadený rozsudek by byl správným jen tehdy, kdyby akcie byly předány přímo jemu jako správci úpadkové podstaty, nijak opodstatněna a nemá významu pro posouzení věci. Také okolnost, že sporné akcie byly před zahájením úpadkového řízení dány firmou F. do zástavy
Civilní rozhodnutí IX. 3 — Čís. 6675 —
34
bance В., případně jí zapůjčeny, nemůže býti nároku žalující strany na újmu. Neboť nezáleží na tom, zda dlužník má věc v moci čili nic, nárok na vrácení věcí do úschovy daných jest i tehdy opodstatněn, když dlužník dal věc třetí osobě, která ji má jeho jménem. (Bartsch-Pollak k §u 44 pozn. 26 konk. ř.). Že pak jest banku B., které firma F. sporné akcie dle tvrzení žalované strany dala do zástavy, nebo jí je zapůjčila, považovati za pouhého detentora, který má věc jménem firmy F., není podle §u 309 obč. zák. pochybnosti. Názor, že nárok žalující stranou uplatňovaný jest nárokem vylučovacím podle §u 44 konk. ř., má oporu jak v tomto ustanovení zákona, tak i v §u 11 konk. ř. a shoduje se s ním i literatura (Bartsch-Polak k §u 44 pozn. 22 konk. ř.). Žalobní žádost může zníti buď na plnění neb určení (Bartsch-Pollak str. 340). Podle §u 44 konk. ř. mohou býti vyloučeny jen věci, které do úpadkové podstaty nenáležejí, tedy nejsou jměním dlužníkovým (§ 1 konk. ř.), správce úpadkové podstaty však na ně činí nárok, jako na součást podstaty a také je do ní zabral. Správce podstaty může býti žalován jen v tom případě, když věc, o jejíž vyloučení jde, zabral do úpadkové podstaty (Bartsch-Pollak § 44 pozn. 3 a 57 konk. ř.). Jen tehdy, kdyby tak neučinil a přenechal naopak věc jako úpadkem nezatíženou dlužníkovi, nemohlo byt býti proti němu postupováno žalobou uplatňující nárok na vyloučení. V takovém případě bylo by žalovati dlužníka osobně, který ohledně jmění, nepodléhajícího úpadku má způsobilost ku sporu (§ 1, 3, 6, konk. ř.). Není dále sporné, že akcie nejsou jměním dlužníkovým a nepatří tudíž do úpadkové podstaty. Otázkou však, zdali žalovaný jako správce úpadkové podstaty zabral tyto akcie do úpadkové podstaty, se nižší soudy nezabývaly. Rozsudky jejich postrádají potřebného v tom směru skutkového zjištění, ačkoli v obraně žalovaného, že sporné akcie ani jejich hodnota se v úpadkové podstatě nenalézaly a nenalézají, mohly nižší soudy při použití práva podle §u 182 c. ř. s. najiti ku takovému zjištění vhodný podnět. Bez tohoto zjištění nelze však věc spolehlivě rozhodnou ti, když na něm závisí otázka, zda vůbec může býti žalovaný jako správce úpadkové podstaty s úspěchem žalován.

Citace:

Čís. 6674. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 60-62.