Čís. 4490.Skutková podstata § 83 příp. 2 tr. zák. nevyžaduje, by byl někdo pachatelovým jednáním ve strach uveden (by jím byla omezena vůle oprávněného nebo jeho domácích lidí svobodně se rozhodnouti a jednati).(Rozh. ze dne 10. října 1932, Zm II 370/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 2. září 1931, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §§ 83 tr. zák., mimo jiné z těchtodůvodů:Názor stížností, že se vyžaduje ke skutkové podstatě zločinu veřejného násilí podle § 83 (příp. 2) tr. zák. zjištění, že pachatelovým jednáním byl někdo ve strach uveden a že jím byla omezena vůle jiných osob (oprávněného nebo jeho domácích lidí), svobodně se rozhodovati a jednati, nemá opory v ustanovení druhé věty § 83 tr. zák., upravující skutkovou podstatu zločinu rušení domovního míru. Vykonání násilí na osobě oprávněného nebo na jeho lidech domácích v této větě § 83 tr,. zák. předpokládané může, avšak nemusí záležeti v omezení vůle těchto osob svobodně se rozhodovati a jednati. Tvrdí-li obhajoba opak, dovolávajíc se rozhodnutí zrušovacího soudu, nevystihuje správný obsah těchto rozhodnutí, jimiž ovšem bylo vysloveno, že násilí podle § 83 tr. zák. může spočívati v tom, že vůle oprávněné osoby, svobodně se rozhodovati měla býti omezena vnucenou jí cizí vůlí, nebylo však vysloveno, že násilím podle § 83 tr. zák. je jen takové působení. Naopak pojmu vykonání tohoto násilí odpovídá i vykonání násilí fysického nebo násilí psychického, záležejícího ve vyhrůžkách (rozh. čís. 4017 a jiné sb. nejv. soudu). Rozsudek však zjišťuje, že obžalovaný vykonal v domě R-ově na R-ovi nejprve (po prvním vniknutí do jeho domu) násilí fysické a pak (po druhém vniknutí) násilí psychické, záležející ve vyhrůžkách.