Čís. 15814.

Zemědělské vyrovnací řízení (vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.).
K pojmu zemědělských pozemků a zemědělského podniku ve smyslu uvedeného vlád. nařízení. Vedeni lesního hospodářství není hospodařením na zemědělských pozemcích podle vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 11. února 1937, R I 34/37.)
Prvý soud vyhověl návrhu dlužníka na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Koho jest rozuměti zemědělcem ve smyslu vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., stanoví § 1, odst. 1, č. 1—5 tohoto vládního nařízení. Pro určení vlastnosti zemědělce jest důležité hospodaření na »zemědělských« pozemcích, ale v předpisech jmenovaného vlád. nařízení není stanoveno, které pozemky jest pokládati za »zemědělské«, takže jest se po této stránce říditi podle běžného významu tohoto pojmu. Podle tohoto běžného významu nejsou lesy jako takové pokládány za pozemky »zemědělské«. Ani z ustanovení § 1, odst. 2, uved. vlád. nař. nelze vyvozovati opak. Odstavec první § 1 uved. vlád. nař. rozeznává totiž přesně mezi »zemědělskými pozemky« a mezi »nemovitostmi zemědělského podniku«. Tento druhý pojem (podnik) je mnohem širší než pojem první, neboť zahrnuje nejen role, louky, pastviny, zahrady, vinice a chmelnice, nýbrž i rybníky, lesy, obytné a hospodářské budovy a konečně i určitá zařízení, sloužící zpracování výrobků. Není však pochybnosti o tom, že na př. rybníky nejsou »zemědělskými« pozemky a že jimi nejsou ani obytné a hospodářské budovy, ačkoli jsou — stejně jako lesy — uvedeny mezi nemovitostmi zemědělského podniku«, zejména na účelem zjištění jejich výměry. Mimo to se y poslední větě druhého odstavce § 1 uved. vlád. nař. rozeznává hospodářství »zemědělské« a hospodářství »lesní«. Ustanovení § 1, odst. 1, č. 1, 2 a 3 uved. vlád. nař. vyžaduje pro určení pojmu zemědělce tyto předpoklady: 1) aby fysická osoba buď hospodařila na zemědělských pozemcích, nebo aby, nemůže-li z důležitých důvodů jí se týkajících (zvlášť pro nemoc atd.) na svých zemědělských pozemcích hospodařiti sama, byla proto nucena je propachtovati, a 2) aby taková osoba (až na případ podle č. 2, o nějž tu nejde) vůbec nebo převážně se vyživovala tímto hospodařením po případě aby jediným nebo převážným zdrojem její výživy bylo pachtovné z jejích zemědělských pozemků. To, že zemědělský hospodář dává hospodářství vésti správcem, nemáš hlediska těchto předpisů významu. Jak bylo již vyloženo, nespadá vedení lesního hospodářství pod pojem hospodaření na zemědělských pozemcích. I kdyby stěžovatel, jak tvrdí, byl skutečně pro nemoc nucen propachtovati své zemědělské pozemky, je přece pachtovné, jež z nich dostává ve výši 7000 Kč ročně, mnohem nižší než jeho roční příjem z lesů, který podle jeho vlastního tvrzení převyšuje 10000 Kč, takže podle toho pachtovné ze zemědělských pozemků není mu ani jediným, ani převážným zdrojem výživy (§ 1, odst. 1, č. 3 uved. vlád. nař.). Při tom nebylo k příjmu z činžovního domu vůbec přihlíženo. Uvedené důvody stačí k zamítnutí na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení.

Citace:

Čís. 15814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 170-172.