Čís. 4164.Na mzdu horníků jest přípustná exekuce nejen pro výživné ze zákona, nýbrž i pro jiné pohledávky. Při rozhodnutích po 2. srpnu 1924 jest vzíti — třebas i teprve vyšší stolicí — zřetel ku zákonu ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n.(Rozh. ze dne 23. září 1924, R I 759/24.)Exekuci na mzdu horníka soud prvé stolice povolil, rekursní soud usnesením ze dne 9. srpna 1924 exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Zákonem ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., doplněn byl zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., v ten rozum, že pozbyly platnosti veškeré dosavadní předpisy o tom, že exekuce na některé ze služebních platů uvedených v §u 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., jest zcela nebo z části vyloučena. V tomto zákonném ustanovení, jak zpráva ústavně právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 4597) čís. 4656/1924 výslovně uvádí, spočívá též specielně zrušení §u 207 horn. zák. Pokud platů hornických se týká, jest pro budoucnost dána možnost exekuce na ně netoliko pro pohledávky výživného, nýbrž i pro jiné pohledávky. Zákon ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., začal působiti dnem vyhlášení, t. j. dnem 2. srpna 1924. Napadené rozhodnutí stalo se dne 9. srpna 1924, tedy v době, kdy již § 207 horn. zák. byl zrušen. Měl proto soud rekursní při svém rozhodování o rekursu povinného k tomuto, v době rozhodování již platnému zákonnému stavu vzíti zřetel. Když tak neučinil a návrh vymáhajícího věřitele na zabavení mzdy povinného, 6000 Kč ročně převyšující, zamítl a usnesení soudu prvé stolice, navrhovanou exekuci povolující, změnil z toho důvodu, že výsada §u 207 horn. zák. dosud platí, nepostupoval dle tehdy platného zákonného stavu a neposoudil věc správně, neboť nový zákonný stav platností zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., mezi tím přivoděný, není novou skutečností, ke které by v druhé stolici nebylo lze přihlížeti, poněvadž v době rozhodování v prvé stolici zde ještě nebyla.