Čís. 12233.
Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Byl-li ten, kdo podepsal směnku bez rukojemské doložky, uveden do adresy až po podpisu a to majitelem směnky, jest pro otázku, zda majitel směnky byl oprávněn tak učiniti, rozhodné, zda se podpisatel chtěl podepsati jen jako ručitel či jako přijatel. Byla-li v době tohoto podpisů uvedena již v adrese směnky jména trasátů, tíží důkazní břímě o tom, že majitel směnky byl oprávněn uvésti jméno podpisatele v adrese, majitele směnky.
(Rozh. ze dne 28.prosince 1932, Rv I 2235/32.)
Směnečný platební příkaz proti žalované Anně H-ové jako přijatelce směnky ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Podstatnou jest námitka dovolatelkv, uplatněná již. v písemných směnečných námitkách a i v odvolání, že vepsání jejího jména do adresy směnek žalobcem bylo nesprávné a nepřípustné, pokud se týče protismluvní. Touto, námitkou se odvolací soud vůbec neobíral, vycházeje z názoru, že dovolatelka, podepsavši směnky svým jménem bez doložky »jako rukojmí« a byvši uvedena v adrese jako trasátka, podepsala je jako akceptantka, přehlédl však, že v adrese, jak zjištěno, byla uvedena dodatečně až po podpisu, a to žalobcem. Jest tudíž zjistiti, zda žalobce byl oprávněn vyplniti směnečnou adresu jménem dovolatelky na základě úmluvy, třeba že jen úmluvy s osobami třetími, to jest s Jiřím H-em a Viktorem K-em, avšak žalované při jejím podpisu na směnkách známé. Není zjištěno, v jaké vlastnosti se měla a chtěla dovolatelka na směnkách podepsati, nýbrž bylo jen zjištěno, že se měla »podepsati«, aniž bylo zjištěno, zda jako akceptantka, či jako ručitelka za Jiřího H-a a jeho společníka, není zejména zjištěna v tom směru pravá vůle stran. Chtěla-li se dovolatelka podepsati jen jako ručitelka, neručí, poněvadž její podpis nemá ručitelské doložky, dodatečné vepsání jejího jména do adresy bez jejího souhlasu žalobcem pak bylo by paděláním směnky (rozhodnutí čís. 9784 Sb. n. s.). Ano nebylo ujednáno, že dovolatelka měla býti na směnkách ručitelkou, a dovolatelka také jako rukojmí se nepodepsala a dosud nebylo zjištěno, že se měla podle úmluvy podepsati jako akceptantka, nezbude, než aby soud po případě vyslechl nyní jako svědky Jiřího H-a a Viktora K-a, a třeba-li, provedl důkaz výslechem stran o těchto rozhodných okolnostech. Jest také důležité a má pro spor význam rozhodující, zda v době, kdy dovolatelka podepsala směnky, byla tam jíž vyplněna adresa jmény Jiřího H-a a Viktora K-a jako trasátů. Byla-li tam jejich jména tenkrát již uvedena, bylo by lze důvodně usuzovati, že se dovolatelka, nejsouc sama uvedena jako trasátka, chtěla snad podepsati jen jako ručitelka. Je to důležité též pro břímě důkazní, neboť, byli-li H. a K. již uvedeni v adrese v době, kdy dovolatelka připojila svůj podpis, nešlo již v tomto směru, totiž ve příčině uvedení trasátů o bankosměnku, a břímě důkazní o tom, že žalobce byl oprávněn v adrese uvésti jméno dovolatelky jako další trasátku, tížilo by žalobce, který by tudíž musil prokázati, že se dovolatelka podepsala jako akceptantka, a že měla úmluvu, že má býti na směnkách akceptantkou, po případě, že o úmluvě té byla před svým podpisem vyrozuměna. Břímě důkazní o opaku netíží dovolatelku, byly-li v době připojení jejího podpisu na směnkách podpisy osob již uvedených v adrese.