NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2320.

Nejde o zboží prostředního druhu a prostřední jakosti, odporuje-li zákonu o falšování potravin (ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. na rok 1897). Lhostejno, že zboží souhlasí se vzorkem, jenž byl právě tak vadným. I při koupi podle vzorku musí zboží vyhovovati čl. 335 obch. zákona.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, Rv I 747/22.)
Žalobce objednal u žalovaného koření, jež hotově zaplatil. Zjistiv
napotom, že koření jest bezcenné, domáhal se vrácení kupní ceny. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším
soudem z těchto
důvodů:
Dovolací soud přisvědčuje právnímu posouzení soudu odvolacího. Soud prvé stolice sice zjistil, že žalovaný neprodal žalobci koření, o něž je spor, podle vzorku, nýbrž beze vzorku s vymíněnou a slíbenou podmínkou, že koření to jest zaručeně čisté. Dovolatel napadl toto zjištění ve svém odvolání, leč soud druhé stolice, který je označil nedostatečným, neučinil opačného zjištění, že žalovaný prodal žalobci tymián a bobkový list podle vzorku, a nemůže proto dovolací soud opříti se při svém rozhodnutí ani o zjištění prvé, které bylo napadeno v odvolání, leč odvolacím soudem nepřezkoumáno, ani o zjištění, že prodáno bylo podle vzorku, kterého odvolací soud neučinil a kterého se žalovaný neprávem ve svém dovolání dovolává. I dovolací soud však připouští souhlasně se soudem odvolacím, že ani v tom nejpříznivějším případě, který žalovaný tvrdí, kdyby byl totiž prodal koření žalobci podle vzorku, nelze jeho námitce, že zboží vyhovuje vzorku, přiznati význam. Soud prvé stolice zjistil a toto zjištění nebylo v dovolání napadeno, nýbrž bez závady odvolacím soudem převzato, že bobkový list ve vzorcích označených pod čís. 1, 2, 3, 4, 6, 16, 19, 20 a 21 jest zboží nikoli úplně čisté a méněcenné, vzorky pak čís. 5 a 7 zbožím ne-li přímo falšovaným, tedy alespoň značně znečištěným jinými listy, a vzorky čís. 13, 14, 15, 17 a 18 že mají částice jiných příměsků a že zboží vůbec jest porušeno stonky a větvičkami bezcennými, ke koření se nehodícími: Pokud jde o tymián, bylo zjištěno, že zboží to jest porušeno bezcennou příměsí nějakých stonků a zfalšované a znehodnocené. Tvrdí-li nyní žalovaný, že toto zboží úplně vyhovuje vzorku, zaslanému žalobci, neznamená to nic jiného, než že žalovaný poslal žalobci vzorek právě takového druhu, jako jest zboží svrchu zmíněné. Toto jeho jednání naprosto však nelze uvésti v soulad se zásadami víry a poctivosti v obchodním styku. Žalobce musil zajisté, hledě k této zásadě, předpokládati, že dostane od žalovaného jak vzorek, tak i zboží prostředního druhu a jakosti, jak ustanovuje čl. 335 obch. zák. Zboží, jemu skutečně zaslané, nelze však nazvati vůbec obchodním zbožím prostředního druhu a jakosti, neboť jest znečištěno, ba dokonce i zfalšováno a vůbec nemůže býti předmětem obchodu, neboť žalobce, chovaje je na prodej nebo prodávaje je, vydával by se nebezpečí trestního stíhání ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897. Za tohoto stavu věci jest však lhostejno, zda žalobce, kdyby byl vzorek dostal, mohl jej zkoumati a že tak neučinil, neboť zboží nevyhovuje požadavku čl. 335 obch. zák., a žalobce nebyl povinen, zboží přijmouti, tím méně zaplatiti (čl. 346 obch. zák.); žalovaný drží kupní cenu neprávem a žalobní nárok žádající její vrácení jest plně odůvodněn. Tento výklad kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným hoví úplně stanovisku čl. 278 obch. zák., že dlužno vykládati smlouvy podle vůle stran; podle té jest míti za to, že i v případě koupě vedle vzorku mělo býti dodáno zboží vyhovující aspoň ustanovení čl. 335 obch. zák. a ne znečištěné a dokonce i zfalšované. Tím padá námitka žalovaného, jež vlastně jest jedinou námitkou s právního hlediska v dovolání činěnou, že žalobce měl povinnost, vzorek zkoumati a, neučiniv tak, že zanedbal péči řádného obchodníka a nemůže již proti jakosti zboží ničeho namítati.

Citace:

Rozhodnutí č.2320. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 340-341.