NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12724.

Projevila-li hlavní strana, že se podrobuje rozsudku odvolacího soudu, pozbylo účinnosti dovolání podané vedlejším intervenientem, jenž nebyl stranou ve sporu ani vedlejším intervenientem s právy nerozlučného společníka ve sporu.
Učinila-li hlavní strana prohlášení o bezpředmětnosti dovolání teprve po podání dovolací odpovědi, jest povinna nahraditi odpůrci náklady dovolacího řízení.
(Rozh. ze dne 24. června 1933, Rv II 527/33.)
Vedlejší intervenientka, které byl žalobcem opovězen spor doručením stejnopisu žaloby, přistoupila ke sporu a účastnila se jednání, počínajíc prvním rokem. V této vlastnosti podala proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvé stolice, zamítající žalobu, dovolání dne 5. ledna 1933. Žalobce podáním došlým na soud dne 20. února 1933 č. j. Ck I 60/32-17 prohlásil, že se tento opravný prostředek stal proti jeho vůli, že mu odporuje a žádá, by byl pokládán za bezpředmětný.
Nejvyšší soud se usnesl, že s rozhodnutí o dovolání vedlejší intervenientky schází a uložil žalobci, by nahradil žalovanému útraty dovolací odpovědi.
Důvody:
Ve smyslu § 19 c. ř. s. má sice vedlejší intervenient právo, by na podporu hlavní strany uplatňoval útočné a obranné prostředky, nabízel důkazy a předsebral všechny jinaké procesní úkony, tedy i, by podával opravné prostředky, avšak tyto procesní úkony mají pro hlavní stranu právní účinnost jen potud, pokud neodporují jejímu vlastnímu procesnímu jednání (rozh. čís. 3355, 3969, 2895, 5622 sb. n. s.). Z prohlášení žalobce jako hlavní strany, obsaženého v jeho podání jasně plyne, že se podrobuje rozsudku odvolacího soudu, tudíž, že se vzdává dodatečně i opravného prostředku, podaného vedlejší intervenientkou ve smyslu §§ 484, 513 c. ř. s. Tímto projevem vůle procesní strany pozbylo účinnosti dovolání, podané vedlejší intervenientkou, jež nebyla stranou ve sporu ani vedlejší intervenientkou s právy nerozlučného společníka ve sporu, nýbrž jen pouhou pomocnicí žalobce: v opačném případě by tu byl rozpor s procesním úkonem hlavní strany a tedy úkon pro hlavní stranu právně bezúčinný (poslední věta prvního odstavce § 19 c. ř. s., rozh. 6786. sb. n. s.). Dovolání bylo sice v době podání přípustné, avšak stalo se dodatečným prohlášením hlavní strany bezpředmětným, a proto schází s jeho vyřízení. Výrok o útratách spočívá na předpisech 41 a 50 c. ř. s. a bylo je uložiti žalobci, poněvadž teprve po podané dovolací odpovědi učinil prohlášení o bezpředmětnosti dovolání.

Citace:

Čís. 12724. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 29-30.