NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 873.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Ke skutkové podstatě pletich se nevyžaduje, by bylo závadným jednáním využíváno mimořádných poměrů, válkou vyvolaných. Pletichy podloudným obchodem cizozemským kuřivem.
Stačí, jsou-li pletichy způsobilé zvýšiti cenu právě toho zboží, o něž jde.
(Rozh. ze dne 1. června 1922, Kr II 288/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě ve Znojmě ze dne 4. dubna 1922, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 lich. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud neshledává ve zjištěné činnosti obžalovaných ani objektivně skutkové podstaty pletich, trestných dle § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě, v úvaze, že pro cizozemské kuřivo není v tuzemsku legitimního prodavače, na jehož místo byli by se obžalovaní vsunuli, že v době, o kterou jde, nebylo tu již ohledně kuřiva mimořádných poměrů, totiž nedostatku kuřiva a neukojení poptávky po něm, že ceny kuřiva jsou nepřekročitelně stanoveny státem a že ani spotřebitel nezaplatí, ani pletichářský obchodník nepožádá vyšší — než jsou režijní — ceny za cizozemské kuřivo, dle kvality a kvantity rovnocenné výrobkům tuzemské tabákové režie, takže tuzemský spotřebitel při prodeji cizozemského kuřiva poškozen býti nemůže. Právem napadá stížnost, dovolávajíc se zmatečního důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., tento výrok jako právně mylný. Využitkování mimořádných poměrů, válkou vyvolaných, jest sice složkou skutkových podstat §§ 7, 8, 9 zákona o válečné lichvě, ale skutkovou podstatou pletich dle § 11 čís. 4 toto využitkování vyhledáváno není; nezáleží proto na tom, že v době, o kterou jde, byl dostatek kuřiva pro tuzemskou poptávku. Obchodování kuřivem je dle platných předpisů bezvýminečně vyhraženo státu; předpisy o tabákovém monopolu nerozeznávají, zda je kuřivo výrobkem tuzemským či cizozemským; i k dovozu a ku prodeji kuřiva cizozemské výroby jsou tedy v tuzemsku — a to výhradně — oprávněni tabákově režie a pověření trafikanti; na místo těchto řádných legitimních prodavačů vsunuli se obžalovaní, jichž činnost — podloudný dovoz a pokoutní prodej kuřiva — obcházela takto platné předpisy, vybočovala z rámce dovoleného řádného obchodování a naplňuje proto skutkovou podstatu pletich. Aby pletichy byly způsobilé, stupňovati cenu všeho zboží toho druhu, jímž bezprávně obchodováno, zákon nepožaduje; stačí naopak, nastal-li, nebo mohl-li tento účinek nastati co do onoho množství zboží, jež bezprávná činnost pletichářská zasáhla. Nezáleží proto na tom, že ceny ostatního kuřiva jsou v legitimním obchodě tuzemském nepřekročitelně stanoveny a nemohly býti překročeny ani v obchodě pokoutním; stačí, že — jak nalézací soud zjistil — ceny kuřiva, které bylo předmětem pletichářské činnosti obžalovaných, byly a měly býti stupňovány obžalovanými o 15 hal. při jedné sportce, o 25 až 35 hal. při jedné egyptce a o více než 40 hal. při jedné vir žínce nad nákupní cenu obžalovaných. Nezáleží ani na tom, že prodejní ceny obžalovaných rovnají se tuzemským režijním cenám kuřiva stejné kvality a kvantity. Ježto nalézací soud, porovnávaje prodejní ceny obžalovaných nikoliv s nákupními cenami jejich, nýbrž s tuzemskými cenami režijními, vychází, jak dovozeno, z nesprávného výkladu pojmu způsobilosti, stupňovati cenu předmětu po stránce objektivní, jest zřejmé, že na nesprávném výkladu tohoto zákonného pojmu spočívá také další výrok nalézacího soudu, že právem možno pochybovati o, tom, zda obžalovaní byli sobě vědomi toho, že činnost jejich jest způsobilá stupňovati cenu kuřiva; tím spíše, že nalézacím, soudem pro výrok ten uvedený důvod, že se jedná o prosté, nevzdělané, částečně mladistvé osoby, nikterak se nedotýká a nevyvrací skutečnosti, že kuřivo bylo prodáno a mělo býti prodáváno za ceny mnohem vyšší, než byly ceny nákupní. Nevědomost obžalovaných, nalézacím soudem dále zdůrazňovaná, že proviní se prodejem kuřiva za ceny státem stanovené proti předpisům lichevního zákona, nebyla by než neznalostí zákona, jež jich dle §§ 3, 232 tr. zák. odpovědnosti nesprošťuje.

Citace:

č. 873. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 326-327.