NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 2025.

Návrhu, by dlužník, vykonavší již vyjevovací přísahu, doplnil seznam jmění, soudu již předložený, a stvrdil jeho správnost přísahou, lze vyhověti pouze za podmínek § 49 ex. ř.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1328/22.)
K návrhu vymáhajícího věřitele vyzval exekuční soud dlužníka, vykonavšího dne 23. června 1922 vyjevovací přísahu, by při roku dne 6. října 1922 doplnil seznam jmění a vykonal přísahu. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: K návrhu strany vymáhající ze dne 11. května 1922 složil povinný dne 23. června 1922 přísahu vyjevovací ve smyslu § 47 ex. ř. Dle ustanovení § 49 ex. ř. může dlužník k opětnému složení přísahy vyjevovací býti donucen pouze tenkráte, je-li osvědčeno, že po složení vyjevovací přísahy nového jmění nabyl anebo, uplynulo-li ode dne složení přísahy více než 6 měsíců. Ani ta ani ona podmínka není v případě tomto dána. Tvrdí-li strana vymáhající, že dlužník, skládaje dne 23. června 1922 vyjevovací přísahu, neuvedl v seznamu kolkovaných bankovek, různých vkladních knížek a cenných papírů, v návrhu podrobně uvedených, nejedná se o jmění, jehož dlužník nabyl po složení přísahy vyjevovací, nýbrž o jmění, o němž vymáhající věřitelka tvrdila, že je již před touto přísahou měl a tudíž zamlčel. Mohlo by tedy přijití v úvahu, zdali dlužník vyjevovací přísahou nedopustil se snad činu trestného, kterážto otázka však nespadá do příslušnosti soudu exekučního.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
D ů v o d у :
Byť pravdou bylo, že návrh stěžovatelky zněl pouze na ustanovení roku, při kterém dlužníku mělo býti uloženo, by udal, kde jest jmění, v návrhu uvedené, a že tedy návrh směřoval pouze k tomu, by dlužník doplnil seznam jmění, soudu již předložený, a udal, kde jest nyní majetek jím k soupisu přihlášený, jest nicméně uložení takovéto, povinnosti dlužníka podstatnou součástí vyjevovací přísahy ve smyslu § 47 ex. ř. a, poněvadž dlužník již seznam jmění předložil a přísahu složil, lze mu povinnost tu uložiti jenom za podmínek § 49 ex. ř., kterých zde není.

Citace:

č. 2025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1071-1072.