NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4914
.
Váleční poškozenci. — Administrativní řízení (Podk. Rus): * Rozhodnutí referátu min. soc. péče pro Podk. Rus v Užhorodě, jímž se odmítá přihláška válečného poškozence o důchod (§§ 33 a 35 zák. z 20. února 1920 č. 142, ve znění zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb.), není rozhodnutím konečným.
(Nález ze dne 17. září 1925 č. 17197).
Věc: Rifa W. ve V. (adv. Dr. Leop. Kohner z Prahy) proti referátu ministerstva sociální péče v Užhorodě (rad nejv. soudu v. v. Jar. Bartheldy) o vdovský důchod.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Přihláškou z 28. prosince 1923 domáhala se st-lka důchodu vdovského jako vdova po Ezru W. zemřelém dne 27. září 1918 v Hustu. Referát min. soc. péče pro Podk. Rus v Užhorodě odmítl přihlášku st-lčinu nař. rozhodnutím jako opožděnou, ježto nebyla podána v Jednoroční lhůtě podle § 28 zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb. ani ve lhůtě stanovené § 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 310 Sb. t. j. do 31. prosince 1921, a není splněna podmínka § 2 zák. ze 4. července 1923 č. 146 Sb., jmenovitě není prokázána spojitost smrti invalidy W. Ezra s poškozením přivoděným výkonem vojenské služby. Tomuto rozhodnutí připojil žal. úřad poučení, že není dalšího opravného prostředku.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost.
Dle sdělení min. soc. péče funguje žal. úřad v záležitostech válečných poškozenců »samostatně činností zemských úřadů pro péči o válečné poškozence, zřízených vl. nař. ze 17. října 1919 č. 561 Sb.« a jest při provádění zák. č. 142/1920 a 39/1922 působnost referátu min. soc. péče v Užhorodě tatáž, jako zemských úřadů pro péči o válečné poškozence v Praze, v Brně a Bratislavě.
Z toho se podává, že žal. úřad odmítaje přihlášku st-lčinu o vdovský důchod vydal rozhodnutí příslušející dle § 35 zák. č. 142/1920 zemským úřadům pro válečné poškozence, tudíž rozhodnutí v I. stolici. Podle § 35 zák. č. 142/1920, jenž pozdějšími zákony o požitcích válečných poškozenců (zák. č. 310/1921, č. 39/1922 a č. 146/1923) nedoznal v tomto směru změny, jest do výměru zem. úřadu pro péči o vál. poškozence, jímž rozhodl o žádosti za důchod dle tohoto zákona, přípustná stížnost k min. soc. péče. Není proto pořad instancí právních nař. rozhodnutím, jež žal. úřad vydal vykonávaje funkci totožnou s funcí, která jinak přísluší zemským úřadům pro péči o válečné poškozence jako úřadům I. stolice, vyčerpán, a jest proto poučení k nař. rozhodnutí připojené a další opravný prostředek vylučující, nesprávné.

Citace:

č. 4914. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 146-147.