NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 10854.

Závada, záležející v tom, že žaloba byla na okresním soudě zadána zmocněncem neadvokátem (notářem), ač žalobce byl podle § 29 c. ř. s. povinen dáti se zastupovati advokátem, byla zhojena tím, že za žalobce při prvém stání zakročil advokát, vykázaný procesní plnou mocí.
(Rozh. ze dne 5. června 1931, Rv I 885/30.)
Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), vytýká dovolatelka především, že žaloba byla neprávem na soud přijata, ježto byla podána notářem Leopoldem T-em jako zmocněncem žalobců u okresního soudu v K., kde sídlí více než dva advokáti. Touto výtkou neprovádí však dovolatelka uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení, nýbrž vytýká tím porušení formálního předpisu § 29 c. ř. s. prvým soudem, takže by šlo o výtku vadnosti řízení před prvým soudem. Dovolatelka uplatňovala tuto vadnost již v odvolacím řízení s hlediska zmatečnosti § 477 čís. 5 c. ř. s. Právem poukázal odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení k tomu, že i kdyby tu byla tvrzená zmatečnost, byla by zhojena tím, že již při prvém roku vstoupil za žalobce do sporu JUDr. Gustav H., advokát v K., předloživ plnou moc, danou mu přímo žalobci.

Citace:

č. 9246. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 817-820.