Č. 3692.

Název inženýr. — Školství: Mistrovské školy stavitelské při státních průmyslových školách nepatří ke školám uvedeným v § 5 cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z.
(Nález ze dne 3. června 1924 č. 10.117.)
Věc: Artur R. v M. a Jan H. v Ž. (adv. Dr. Bohm z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o stavovské označení »inženýr«.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutími nebylo vyhověno žádostem st-lů, aby jim bylo podle § 5 cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z. dovoleno užívati stavovského názvu »inženýr«, z důvodu, že jejich předběžné, odborné školní vzdělání nedosahuje úrovně, jaké žádá jmenované nařízení.
O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
Oba žadatelé vykázali, že 'absolvovali stavitelskou školu mistrovskou při české státní průmyslové škole v Brně, prvý v roce 1903, druhý v roce 1900. Žal. úřad, zamítaje žádosti st-lů o přiznání stavovského názvu »inženýr«, vycházel z náhledu, že mistrovská škola stavitelská při státní průmyslové škole v Brně nepatří mezi učiliště, která uvedena jsou v § 5 cís. nař. č. 130 ex 1917, a jejichž absolventům tento předpis poskytuje nárok na přiznání stavovského označení »inženýr«. V tom spatřují stížnosti nezákonnost, ale neprávem. Spor je o to, zdali termín »stavební odborné školy« (Baufachschulen) použitý v § 5 cís. nař. č. 130/1917 znamená ústav náležející do kategorie vyšších škol průmyslových, či — jak míní stížnosti — zda sluší jej vztahovati na jakékoliv odborné školy stavebního směru, tudíž i na takové, které nemají úrovně vyšších škol průmyslových.
Použil-li § 5 cís. nař. výrazu »Baufachschulen«, použil ho dojista v onom smyslu, jejž tento výraz měl v době, kdy toto cís. nař. bylo vydáno. Že výraz »Baufachschulen« byl té doby již technický pojem, jest zřejmo z min. nař. ze 14. března 1912 č. 58 ř. z., jímž se označují učiliště, s jichž absolvováním jsou spojeny úlevy při podávání průkazu zvláštní způsobilosti k nastoupení koncesovaných stavebních živností. V § 2 tohoto min. nař. se mluví o odborných stavebních školách (Baufachschulen) při státních průmyslových školách. Srovná-li se toto ustanovení s min. nař. z 24. října 1907 č. 246 ř. z., jest patrno, že tyto »Baufachschulen« v nař. č. 58/1912 znamenají totéž, co před tím » vyšší průmyslové školy stavitelského odboru (směru) při státních průmyslových školách«.
Že nařízení pozdější č. 58/1912 použilo jiného názvu nežli nař. z r. 1907, vysvětluje se tím, že zatím nařízením min. veř. prací ze 17. prosince 1909 č. 166 při reorganisaci vyšších škol průmyslových stavebního směru dostalo se těmto školám technického názvu »stavební škola odborná« — »Baufachschule«.
Z toho jest patrno, že cís. nař. č. 130/1917, mluvíc o odborné škole stavební, má na mysli jen ony odborné stavební školy, jimž se toho úředního pojmenování dostalo nařízením min. veř. prací ze 17. prosince 1909 č. 166, což potvrzuje i další úvaha, že při výkladu jiném, zejména při výkladu stížností hájeném (jakoby odborné školy stavební, jsouce v textu zákona od vyšších škol průmyslových odděleny slůvkem »pak«, byly školami od těchto úplně odlišnými), nebyly by v § 5 vůbec uvedeny a chyběly by zcela vyšší průmyslové školy směru stavebního, ačkoliv vyšší průmyslové školy jiných oborů (směrů), jako mechanicko-technického, elektrotechnického, chemicko-technického a textilně-technického tam uvedeny jsou. Taková mezera v zákoně by nebyla vysvětlitelná.
Jest tedy absolventy »odborné školy stavebnk rozuměti toliko absolventy vyšších průmyslových škol stavebního směru, které jsou zřízeny při vyšších průmyslových školách v širším smyslu slova, a jež nesou úřední název odborných škol stavebních, a nikoliv také absolventy mistrovských kursů na vyšších průmyslových školách konaných, jakými jsou st-lé.
Uvádí-li tedy vlád. nař. z 10. listopadu 1921 č. 411 Sb. v § 3 jen školy náležející do kategorie vyšších škol průmyslových, jest se zákonem t. j. s cís. nař. č. 130/1917 v plné shodě, a nař. rozhodnutí, jež k absolventům odborných škol stavebních nepočítá absolventy mistrovské školy při české státní průmyslové škole v Brně, kterážto škola mistrovská nesporně nemá úrovně vyšší průmyslové školy, není nezákonné.
Bylo proto stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné. Ježto dle hořejších vývodů absolventi mistrovských škol nenáležejí pod ustanovení § 5 cís. nař., nebylo již zapotřebí obírati se námitkou ve stížnosti nadhozenou, zda možno od absolventů mistrovských škol požadovati složení zkoušky dospělosti.

Citace:

č. 3692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1442-1444.