NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7856.

Spolkové právo: * Požadavek spolkového úřadu, aby do stanov tělocvičného spolku bylo pojato ustanovení, že k vyučování žactva tělocviku je zapotřebí zvláštního povolení školních úřadu, nemá opory v zákoně.
(Nález ze dne 5. dubna 1929 č. 6364.)
Věc: Viliém M. a spol. v H. (adv. Dr. Ivan Sekanina z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Theodor Anders) o utvoření spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp zakázala rozhodnutím z 24. dubna 1926 podle § 6 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. utvoření spolku »Jednota proletářské tělovýchovy v H.«
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, odkázav na důvody rozhodnutí zsp-é.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí se obrací jedině proti výroku žal. úřadu, kterým bylo pozastaveno ustanoveni čl. 2 lit. d) a čl. 7 odst. 2 stanov jmenovaného spolku jako nevyhovující § 4 lit. a) spolk. zák. Proti ostatním důvodům nevznáší stížnost žádných námitek. Nss uvážil o stížnosti toto:
Nař. rozhodnutí je v bodě, který je napaden stížností, založeno na právním názoru, že stanovy spolkové nevyhovují § 4 lit. a) spolk. zák., jestliže v nich není výslovně uvedeno, že činnost, kterou hodlá spolek podle těchto stanov provozovati, totiž vyučování žactva tělocviku, a k jejímuž rozvíjení je po názoru žal. úřadu třeba zvláštního povolení školních úřadů, bude spolek provozovati jen s povolením těchto úřadů. Tento názor žal. úřadu nemá opory v zákoně.
Podle § 6 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., o který se nař. rozhodnutí opírá, může býti utvoření spolku zakázáno jen tenkráte, když se jeho účel neb zařízení příčí právnímu řádu nebo je-li spolek státu nebezpečným. Účel, který hodlá spolek sledovati, a prostředky k dosažení tohoto účelu musejí zakladatelé spolku podle § 4 spolk. zák. uvésti ve spol. stanovách. Ze souvislosti těchto ustanovení plyne, že účel a způsob, jakým má býti uskutečněn, musí býti přesně a jasně zřejmý ze stanov, jež zakladatelé předkládají úřadu, neboť jen tak bude možno, aby spolkový úřad posoudil, zdali účel spolku není v odporu s právním řádem.
Podle toho byl by zákaz cit. ustanovení statutárních odůvodněn zákonem jen tehdy, když by účel v nich naznačený byl v rozporu s právním řádem nebo byl ve stanovách vyznačen způsobem, že by posouzení jeho zákonitosti nebylo možno. O žádný z těchto důvodů však žal. úřad svoje rozhodnutí v naznačeném bodě neopírá, nýbrž vyžaduje, aby bylo ve stanovách výslovně uvedeno, že spolek provozuje činnost vyznačenou ve stanovách, splní všechny předpoklady zákonného rozvíjení této činnosti. Tím však překročme úřad hranice, ve kterých se podle zákona musí pohybovati zkoumání účelu spolku při jeho zřízení. Jest ovšem pravda, že — předpokládá-li rozvíjení určité činnosti spolkové podle právního řádu ještě splnění určitých náležitostí — musejí býti také tyto splněny spolkem stejně jako osobou fysickou, která by takovou činnost chtěla provozovati. Z toho však neplyne, že všechny zákonné předpoklady takové činnosti musejí býti výslovně ve stanovách uvedeny, neboť zákon takového požadavku na spolkové stanovy nečiní.
Jestliže tedy žal. úřad shledal ustanovení čl. 2 lit. d) a čl. 7 odst. 2 nezákonnými jedině z důvodu shora uvedeného, porušil zákon. Při tom nebylo třeba zkoumati, zdali činnost, o kterou jde v konkrétním případě, může podle zákona býti rozvíjena jen s povolením úřadů školních.
Ježto však žal. úřad potvrdil rozhodnutí prvé stolice ze všech jejích důvodů a založil tedy svoje rozhodnutí i na důvodech, jichž stížnost meritorně nenapadá, a v důsledku toho zákaz utvoření spolku na nich založený zůstává nedotčen, musila býti stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 7856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 562-563.