Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6548.


Kupitel není povinen, by předsevzal krycí koupi právě u toho prodatele, jenž, porušiv smlouvu, zboží nedodal, třebas jeho nabídka byla nižší, než běžná cena zboží.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1926, Rv 1 574/26.)
Kupitel domáhal se na prodateli náhrady škody, ježto prodatel, ač mu byla poskytnuta dodatečná lhůta, odepřel plnění, pročež se kupitel kryl jinde za ceny vyšší, než za které mu měl prodatei dodati. Žalovaný prodatei namítl najmě, že krycí koupě byla provedena příliš draho a sice dráže, než za ceny, za které byl sám ochoten dodati žalobci zboží na novou uzávěrku. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů: Dovolání, opřenému jen o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), nelze přiznati oprávnění. Jde vlastně jen o otázku, zda byla žalobkyně povinna, by, rozhodnuvši se, že provede krycí koupi, odebrala totéž zboží, které jí měla žalovaná dodati, avšak porušivši smlouvu, nedodala, opět jen od žalované a to jedině proto, poněvadž její nabídka byla nižší, než běžné tehdy ceny onoho zboží. Otázku tuto zodpověděly soudy nižších stolic právem záporně. Mezitimním rozsudkem ze dne 1. října 1925 bylo právoplatně uznáno, že jest co do důvodu po právu žalobní nárok na náhradu škody, která vzešla žalobkyni tím, že pro nesplnění části uzávěrky ze dne 13. října 1924 žalovanou byla donucena ku krycí koupi za vyšší cenu, než byla cena ujednaná. Použila tedy žalobkyně práva čl. 355 obch. zák., zvolivši na místo plnění náhradu škody pro neplnění, čímž pominuly pro obě strany právo i povinnost žádati původní plnění, pokud se týče sprostiti se závazku původním plněním. Žalobkyně nemusila se vůbec krýti a mohla se domáhati podle čl. 357 odstavec třetí obch. zák. aspoň náhrady rozdílu mezi cenou smluvenou a průměrnou cenou tržní v čase a na místě dlužného plnění, po případě prokazatelně vyšší škody. Provedla-li tedy úhradní kup za tržní cenu tehdy platnou, — což není sporno — stalo se tak v mezích zákona a nemůže jí žalovaná namítati, že by byla u ní dostala zboží levněji. Žalobkyně postupovala přesně podle zákona a neprohřešila se ani proti zásadě čl. 282 obch. zák. Tímto postupem nebylo ostatně ukřivděno ani žalované, poněvadž mohla nedodané zboží prodati jinam aspoň za tytéž běžné tržní ceny. Dodati jest ještě, že, kdyby názor žalované měl bytí správným, bylo by tím jen podporováno neloyální porušování smluv, poněvadž by při vzestupu cen zboží obmyslná prodatelka mohla kdykoliv vymoci pro sebe oklikou podmínky příznivější, což zákon jistě neobmýšlel.
Citace:
č. 6548. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 768-769.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).