Čís. 4208.

Nevyhradil-li si prodatel věci při kupní smlouvě vlastnického práva, nemůže dodatečně bez nového právního důvodu k nabytí práva vlastnického si toto právo vyhraditi.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, Rv I 1333/24.)
Žalobce prodal dne 6. května 1922 družstvu F. pár koní a koncem srpna 1922 vyhradil si k prodaným koním vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny. Když žalovaná firma vedla proti družstvu F. exekuci na koně, vystoupil žalobce proti ní žalobou dle §u 37 ex. ř. Kupní cena za koně nebyla ještě úplně zaplacena. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Výhrada vlastnictví se může státi jen při odevzdání věci, při kupní smlouvě na úvěr a jen tehdy vlastnictví nepřechází na kupitele až do zaplacení. Když se však výhrada ta, jako v tomto případě, při kupní smlouvě nestala, přešlo dle §u 1063 obč. zák. vlastnictví prodaných koní na družstvo F. a žalobce vlastnictví svého, třeba smlouva stala se na úvěr, pozbyl. Vlastnictví ke koním mohl žalobce znova nabýti, kdyby se původní kupní smlouva zrušila, jinou kupní smlouvou, a kdyby nastalo zpětné odevzdání koní. To však ani tvrzeno nebylo a jest pouze zjištěno, že družstvo F. poskytlo výhradu vlastnictví žalobci teprve až koncem srpna 1922 za to, že přistoupil ku zaplacení zbytku
trhové ceny ve splátkách. Tím však žalobce práva vlastnického, již po- zbytého, nenabyl, a proto schází již z tohoto důvodu hlavní podklad žaloby dle §u 37 ex. ř., opřené o vlastnické právo žalobcovo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu neprávem, neboť tento hoví jak stavu věci tak i zákonu a odkazuje se stěžovatel na v podstatě správné důvody napadeného rozsudku. K důvodům těmto se ještě podotýká: Výhrada práva vlastnického žalobcem se nestala, jak nižšími soudy zjištěno, ihned při prodeji, dne 6. května 1922, jak žalobcem bylo tvrzeno. Odvolací soud správně vyložil, že, když výhrada ta se nestala při kupní smlouvě, přešlo podle §u 1063 obč. zák. vlastnické právo prodaných koní na žalovanou a žalobce vlastnictví svého pozbyl, třebaže se smlouva stala na úvěr. Vlastnictví si může vyhraditi jen ten, kdo věc převádí, při převodu, pozbyl-li však vlastnictví, nemůže bez nového právního důvodu k nabytí práva vlastnického (§§ 380, 424 obč. zák.) si toto právo vyhraditi. Takový nový právní důvod k nabytí vlastnictví tvrzen nebyl. Vše to, co odvolatel v tomto směru uvádí, mohlo by poukazovati nanejvýš k zajišťovacímu převodu po případě k pouhé tradici bez právního důvodu.

Citace:

č. 4208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 346-347.