NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Čís. 6621.

Návrh na zrušení prozatímního opatření není důvodem odkladu exekuce.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, R I 985/26.)
Na základě usnesení, jímž bylo manželce proti manželi povoleno prozatímní opatření placením výživného, byla navrhovatelce proti odpůrci povolena exekuce. Podav návrh na zrušení prozatímního opatření, žádal manžel o odklad exekuce. Soud prvé stolice žádosti vyhověl, rekursní soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel se domnívá, že podání návrhu podle § 399 ex. ř. na zrušení prozatímního opatření, jež bylo podkladem pro povolení exekuce, rovná se svým účelem žalobě, jakouž má na mysli § 42 čís. 1 ex. ř., jinak že by nebylo možno vůbec domáhati se odkladu exekuce. Leč neprávem. Odklad exekuce lze povoliti jen z důvodů výčetmo uvedených v § 42 ex. ř. a za podmínek §u 44 ex. ř. Povinný sám při svém návrhu odvolával se na důvod §u 42 čís. 1 ex. ř., přiznávaje, že nejde o důvod odkladu podle §u 42 čís. 7 ex. ř., poněvadž nemohl soudní usnesení, kterým byla exekuce povolena, napadati rekursem. Podle § 42 čís. 1 ex. ř. může však býti exekuce odložena, byla-li podána žaloba, aby exekuční titul, jenž jest základem povolené exekuci, byl prohlášen za neplatný nebo neúčinný neb aby byl zrušen. Takový případ tu však nenastal, nýbrž dlužník podal podle vlastního udání jen návrh na zrušení prozatímního opatření ve smyslu §u 399 ex. ř. Má tu patrně na mysli jen případ čís. 4 §u 399 ex. ř., poněvadž udává v žádosti za odklad exekuce, že jeho manželka nemá nároku na výživné, ježto její žaloba na placení výživného byla zamítnuta důsledkem pravoplatného rozsudku o rozvod manželství od stolu a lože z její viny. Žaloba o neplatnost, bezúčinnost nebo zrušení exekučního titulu (§ 39 č. 1 a 42 č. 1 ex. ř.) může býti zejména jen žalobou pro zmatečnost, o obnovu a žalobou odpůrčí, dotýkají se tedy tyto žaloby přímo exekučního titulu a tudíž se podstatně různí od návrhu na zrušení prozatímního opatření, jehož podmínky jsou zcela zvláštní. Proto zákon ani v §u 42, ani v §u 399 ex. ř. nepřipouští, by též pro pouhý návrh na zrušení zatímního opatření bylo lze se domáhati odkladu exekuce.

Citace:

č. 1584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 295-296.