NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 16418.

Zaměstnavatel, který dal zaměstnanci zvláštní příkaz k nebezpečné jízdě motorovým vozidlem, ježto byla jízda pro náledí spojena se zvlášť zvýšeným nebezpečím, přes varování řidiče vozidla a zmáhání se zaměstnance, odpovídá zaměstnanci podle § 1014 obč. zák. za škodu, která jej postihla při automobilové nehodě nastalé smykem po náledí.
(Rozh. ze dne 22. října 1937, Rv II 367/36.)
Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení 20000 Kč na bolestném, náhrady nákladů na pomocnici v domácnosti v době nemoci a léčebných nákladů 2184 Kč, vyvozujíc nárok na náhradu uvedené škody, vzniklé jí úrazem utrpěném, při jízdě s nákladním automobilem Arsenia K-a, jednak ze slibu daného žalovanou před započetím jízdy, že nahradí žalobkyni škodu, která se žalobkyni stane při jízdě, jež byla pro nastalé náledí spojena s nebezpečím, pro něž vlastník automobilu odpíral vžiti žalobkyni s sebou na nákladní automobil, jednak z poměru mandátního, ježto jela nákladním automobilem na výslovný příkaz žalované, která jí poručila, že musí s ní jeti automobilem do O. Soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu, mimo jiné z těchto důvodů: Ani podle § 1014 obč. zák. se žalobkyně nemůže na žalované domáhati náhrady škody. Nehoda se ovšem stala tehdy, když žalobkyně jela na žádost žalované nákladními automobilem, avšak k nehodě došlo jen náhodou při výkonu příkazu, takže při takovémto nahodilém vzniku škody není žalovaná povinna k náhradě škody vzešlé žalobkyni. Povinnost k náhradě škody nepředpokládá ovšem zavinění na straně mandanta, avšak na druhé straně taková povinnost nevzniká, když jde jen o nahodilou souvislost utrpěné škody s výkonem příkazu. Odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem po právu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobní nárok jest důvodný i s hlediska § 1014 obč. zák. Žalobkyně se zúčastnila dne 24. prosince 1932 jízdy nákladním automobilem, byvši žalovanou zjednána, aby s ní jela jako pomocnice v obchodě z U. do O., obstarávala tedy jako zmocněnkyně právní jednání v zastoupení žalované a na její příkaz (§§ 1002 a násl. obč. zák.). Žalovaná jako zmocnitelka je tedy povinna nahraditi žalované nejen všechnu škodu, vzniklou jejím zaviněním, ale i vůbec veškerou škodu spojenou s plněním příkazu, a to i nahodilou škodu, která postihla žalobkyni jako zmocněnkyni a jež je důsledkem, nebezpečí spojeného s příkazem. Podle zjištění žalovaná znala nebezpečí spojené s provedením jejího příkazu (náledí, varování řidiče automobilu a spojené s tím zdráhání žalobkyně), a přece přes toto nebezpečí trvala na tom, aby žalobkyně splnila splnila její příkaz a jela na trh přes známé jí nebezpečí jízdy. Musí proto nahraditi žalobkyni i nahodilou škodu, která žalobkyni postihla při jízdě automobilem, vykonávané jen právě na příkaz žalované a v jejím hospodářském zájmu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud odvolací soud odůvodnil, že žalobní nárok jest po právu podle § 1014 obč. zák., jest odkázati především na správné odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž se hledíc na vývody dovolání ještě dodává: S hlediska § 1014 obč. zák. nezáleží vůbec na tom, zda a k čemu se žalovaná zavázala vůči K-ovi. Pokud dovolatelka popírá, že se úraz žalobkyni stal při plnění příkazu, aby jela z U. do O., neprovádí tento dovolací důvod podle zákona, neboť nevychází ze zjištění odvolacího soudu, že žalovaná řekla žalobkyni, že s ní musí jeti. Její námitka, že nemohla mysliti na to, že se žalobkyni stane úraz, byla správně vyvrácena v napadeném rozsudku, k němuž se odkazuje. Dostala-li žalobkyně, jak již uvedeno, zvláštní příkaz i k jízdě automobilem, při níž utrpěla úraz, nezáleží na tom, zda ji žalovaná vzala s sebou ne jen, aby jí pomáhala při prodeji zboží v O., ale aby jí pomáhala i při nakládání a skládání zboží. Protože žalobní nárok jest odůvodněn již ustanovením § 1014 obč. zák., netřeba se ani zabývati tím, zda jest odůvodněn též podle §§ 881 a 1311 obč. zák.

Citace:

Čís. 16418. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 425-427.