Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1669.


Nepřípustnost dovolacího rekursu do srovnalých usnesení o žádosti státního pozemkového úřadu za poznámku záboru.
(Rozh. ze dne 16. května 1922, R I 561/22.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs, vznesený do usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, vyhověvší žádosti státního pozemkového úřadu za poznámku záboru Důvody:
Žádost státního pozemkového úřadu o povolení poznámky záboru ve smyslu § 16 zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. a § 8 nařízení ze dne 6. ledna 1920, čís. 61 sb. z. a n. jest žádostí knihovní, jelikož tu jde o poznámku knihovní dle § 20, písm. a) knih. zák. Nelze proto příslušnost dovolacího rekursu posuzovati dle § 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., nýbrž dle §§ 126 a násl. knih. zák. a poněvadž dle § 130 knih. zák. jest dovolací rekurs, směřující proti usnesení rekursního soudu, potvrdivšímu usnesení soudu knihovního, vyloučen, bylo jej odmítnouti jako nepřípustný.
Citace:
č. 1669. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 489-490.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).