NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2279.

Skutková podstata zločinu podle §u 85 b) tr. zák. vyžaduje úmyslné (vědomě protiprávní) poškození cizího majetku a pachatelovo vědomí, že z něho může vzejíti nebezpečí tam naznačené.
S hlediska §u 87 tr. zák. jest třeba zjistiti úmyslné, t. j. vědomě protiprávní jednání (opomenutí) a pachatelovo vědomí, že z něho může vzejíti nebezpečí pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost třeba i jen jednoho člověka.
(Rozh. ze dne 6. února 1926, Zm II 484/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 22. srpna 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločiny veřejného násilí podle §§ů 87 a 85 b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvodу:
Zmateční stížnost, ponechávajíc nedotknutým odsouzení obžalovaného pro přestupek podle §u 411 tr. zák., uplatňuje proti rozsudku, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločiny veřejného násilí podle §§ů 87 a 85 b) tr. zák. číselně důvod zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., z jejích vývodů a z konečného návrhu, jímž domáhá se též sproštění obžalovaného v napadeném směru, jest však zřejmo, že uplatňuje věcně i důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Nelze jí upříti oprávnění. Nalézací soud shledává skutkovou podstatu zločinu veřejného násilí podle §u 85 b) tr. zák. v tom, že obžalovaný, byv při rvačce vyhozen z hostince, vytrhl venku na ulici několik latí z plotu a jednou z nich rozbil okenní tabule ve dveřích hostince, takže střepiny lítaly až do hostinské místnosti, kde bylo více osob, takže jim hrozilo skutečně nebezpečí, že budou střepinami zasaženy a zraněny. Soud zjišťuje, že obžalovaný věděl, že v nálevně hostince je mnoho hostí, a že si byl vědom, že svým jednáním ohrožuje jejich tělesnou bezpečnost. Leč toto vědomí obžalovaného, že z činnosti jeho může vzejíti nebezpečí v §u 85 b) tr. zák. vytčené, nestačí po subjektivní stránce k naplnění skutkové podstaty zmíněného zločinu. Požadavku tomu vyhovuje, je-li si pachatel vědom, že z poškození věci jím úmyslně spáchaného může povstati některé nebezpečí v zmíněném ustanovení naznačené a přes toto poznání spáchá čin. Vyžaduje se tedy v prvé řadě úmyslné, vědomě protiprávní poškození cizího majetku, k němuž pak musí ještě přistoupiti shora zmíněné vědomí pachatelovo. Tohoto zlého úmyslu obžalovaného, jenž jest nezbytnou známkou skutkové podstaty zločinu podle §u 85 b) tr. zák. po stránce subjektivní, napadený rozsudek vůbec nezjišťuje, což zmateční stížnost právem vytýká.
Leč ani v druhém směru, pokud jde o odsouzení obžalovaného pro zločin veřejného násilí podle §u 87 tr. zák., neobsahuje rozsudek nalézacího soudu dostatečných zjištění po stránce subjektivní. Zjistilť soud v tomto směru, že obžalovaný za tahanice v hostinské místnosti mrštil židlí přes hlavu do zadu tak, že touto židlí byl jeden účastník zábavy uhozen, aniž však byl zraněn, dále, že nelze pochybovati, že obžalovaný způsobil hozením židle v hostinské místnosti, kde bylo mnoho hostů, nebezpečí, poněvadž bezpečnost osob v hostinci se nacházejících byla velmi ohrožena, a že obžalovaný musel předvídati, že židlí může někoho zraniti. Tato posléze uvedená okolnost však po subjektivní stránce nepostačí. Zločin podle §u 87 tr. zák. vyžaduje především z1omyslné, t. j. úmyslné, vědomě protiprávní (§ 1 tr. zák.) jednání nebo opomenutí. Aby zlý úmysl pachatelův směřoval přímo na přivodění nebezpečí, se podle zákona nevyžaduje; stačí, že si pachatel byl vědom možnosti vzejití nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost třeba i jen jednoho člověka, a že přes to dopustil se úmyslně činu, s nímž bylo ono nebezpečí spojeno. Nalézací soud nezjistil však oné náležitosti, totiž okolnosti, zda obžalovaný mrštil židlí ze zlomyslnosti, tedy úmyslně. Praví sice, že lze pokládati za liché tvrzení obžalovaného, že židli nechytil a nehodil schválně, nýbrž že ji pouze odhodil, leč toto negativní zjištění nemůže nahraditi potřebné positivní zjištění úmyslu pachatelova. Bylo tudíž odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek nalézacího soudu v napadené části jako zmatečný zrušiti a podle §u 288 čís. 3 tr. ř. dále uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2279. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 124-125.