Čís. 15505.

Byl-li dlužník povinen platiti podle exekučního titulu v tuzemsku v říšskoněmeckých markách, platil však podle úmluvy s věřitelem v tuzemské měně, jest pro otázku, zda pohledávka těmito platy byla zaplacena, rozhodný kurs valut, nikoli kurs devis.
(Rozh. ze dne 15. října 1936, Rv II 686/36.)
Žalující měla zaplatiti podle rozsudku krajského soudu žalované 3427 RM. Usnesením téhož soudu ze dne 3. května 1935 byla žalované na její návrh povolena přeměna exekuce zajišťovací v uhrazovací a byla povolena exekuce vnucenou dražbou nemovitostí. Žalující dlužila žalované firmě k 30. říjnu 1395 na kapitále a úrocích 4389,04 RM. Žalující tvrdí domáhajíc se prohlášení exekuce za nepřípustnou podle § 35 ex. ř., že zaplatila za tento dluh dle kursu částku 20614,40 Kč, z čehož částky 16645,80 Kč mělo dle kursu 681 Kč býti použito k zaplacení částky 2443,11 RM. a zbytku se mělo použíti k částečnému krytí útrat. Bylo tudíž takto vyrovnáno celkem 4380,04 RM., čímž žalující zaplatila celý vymáhaný kapitál s úrokem. Mezi stranami bylo výslovně umluveno, že platy se mají díti v Praze v bankovkách, a to buď RM. nebo Kč hotově nebo na účet žalované u poštovní spořitelny nebo u České banky Union. Žalující činila všechny platy smluveným způsobem. Podle této úmluvy bylo RM. přepočítávati podle kursu bankovek, tedy podle kursu valut a nikoliv podle kursu devis. Nižší soudy uznaly podle žaloby, prvý soud z těchto důvodů: Mezi stranami bylo umluveno, že žalující může úhradu poukázati v Kč buď na účet žalované v Praze u Poštovní spořitelny anebo České banky Union, kdyby jí koupě RM. způsobila obtíže. Bylo tedy mezi stranami (oběma v tuzemsku) umluveno placení v RM. bankovkách anebo Kč hotově, aneb na účet žalované u hořejších peněžních ústavů. Bankovky jsou však valuty ve smyslu § 2 vlád. nař. ze dne 29. února 1924, nikoli devisy. Nutno použíti tedy při jejich přepočítávání kursu valutového, nikoli devisového. V tomto smyslu zní také vyjádření Národní banky čs. v Praze, že devisové předpisy by se na tento případ vztahovaly jen, kdyby žalující byla zavázána platiti do Německa. V tomto případě by byla povinna podle devisových předpisů vyrovnati svůj závazek prostřednictvím »Sběrného účtu německé súčtovací pokladny, Berlín«, na kterýžto účet jsou vklady odpočítávány kursem devis. Kurs valutový použitý žalující při přepočítávání Kč v RM. jest správný a použila žalující nejvyššího kursu toho kterého dne. Žalující použila tedy právem při přepočítávání Kč v RM. kursu valutového a hledíc k tomu zaplatila úplně kapitál i s příslušenstvím.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dlužník byl podle rozsudku ho zavazujícího povinen platiti žalované straně v Praze v říšskoněmeckých markách. Přijímala-li žalovaná strana jako plat československé koruny, přijímala je v kursu, za který byly v Praze dosažitelné říšskoněmecké bankovky, v kterémžto případě podle zprávy Národní banky československé vyrovnání dluhu mezi tuzemci se neděje podle kursu devis, a je proto správné právní stanovisko odvolacího rozsudku, uznávajícího přepočtení platů žalující strany podle kursu valut. Není sporné, že pohledávka žalované strany byla zaplacena, je-li vzat za základ pro přepočtení platů dlužníka tento kurs; bylo proto žalobě vyhověno právem.

Citace:

č. 15505. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 955-956.