NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2776.

Školství: Ode dne účinnosti vl. nař. č. 463/1921 jsou pro stanovení školného na státních školách středních rozhodnými jediné ustanovení tohoto nař.
Administrativní řízení: Proti zcela jasnému ustanovení právní normy nelze se dovolávati domnělé intence této normy.
(Nález ze dne 19. října 1923 č. 15726.)
Prejudikatura: Boh. 2667 adm.
Věc: Bohumil V. v Praze proti zemské školní radě v Praze o školné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle příjmového výkazu pro stanovení školného na školní rok 1922—1923 za syna Otakara měl st-l za předchozí kalendářní rok čistého příjmu 67706 Kč, z toho 66036 Kč připadajících na služební příjmy a byla mu podle potvrzení berní správy v Praze-I. z 18. října 1922 naposledy vyměřena pro berní rok 1920 daň z příjmu 40162 Kč, z něhož vypadalo 39817 Kč na služební platy.
Profesorský sbor státního reálného gymnasia na Smíchově vyměřil st-li usnesením z 5. prosince 1922 na základě vl. nařízení z 19. prosince 1921 č. 463 Sb. na školní rok 1922—1923 školné částkou 400 Kč.
V odvolání namítal st-l, že příjem stanovený mu naposledy k výměře daně z příjmu pro rok 1920 nepřevyšuje ročních 60000 Kč, že plyne více jak ze dvou třetin ze služebních platů, poněvadž činí v celku 40162 Kč, z toho však vypadá na platy služební 39817 Kč a že jest skutečný příjem za rok 1922 v tomto případě podle § 5 uved. nař. nerozhodný. Zškr nař. rozhodnutím odvolání zamítla, neudavši důvodů.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí neuvádí sice důvodů, ze kterých by bylo patrno, z jakého právního názoru žal. úřad vycházel. Poněvadž však žal. úřad, zamítnuv odvolání st-lovo z rozhodnutí profesorského sboru, toto rozhodnutí potvrdil, vycházel zřejmě z právního stanoviska, jež zaujal profesorský sbor. Toto stanovisko jest patrno ze zprávy ředitelství uvedeného gymnasia z 22. prosince 1922, podle které profesorský sbor usoudil, že sice slovné znění § 5 uved. vl. nař. mluví pro stranu (st-le), že však nemůže býti účelem nového vl. nař. zmenšení státních příjmů proti způsobu dřívějšího placení školného, takže musí býti přihlíženo ke skutečným příjmům v roce, v němž školné se vyměřuje, jestliže strana sama uvádí příjmy větší, než vykazuje berní správa v r. 1920.
Názor ten není správný.
Podle § 9 o. z. o. podržují zákony tak dlouho svoji moc, až je zákonodárce změní nebo výslovně zruší.
Podle § 24 uved. vl. nař. zrušují se dnem, kdy ustanovení jeho oddílu A a B nabývají účinnosti, všechna dosavadní ustanovení, zvlášť ustanovení o školném, osvobozování od školného a odkladu školného, která odporují ustanovením uved. nař. Podle § 26 nabylo uved. nař. účinnosti, pokud se týče oddílu A i j. oddílu jednajícího o školném dnem 1. září 1922, Tím prohlásil zákonodárce výslovně svou vůli, aby počínaje tímto dnem byla pro stanovení školného, osvobozování od něho a jeho odklad rozhodnými jedině ustanovení tohoto vl. nařízení.
Podle § 5 nař. toho však rozumí se — vyjímajíc případy, o něž tu nejde — příjem, který jest pro stanovení školného rozhodující, příjem pravoplatně podrobený dani z příjmu a to pro berní rok, v němž školní rok se začíná. Není-li daň z příjmu pro tento berní rok ještě pravoplatně předepsána, rozhoduje příjem, který byl naposledy v předcházejících letech pravoplatně zdaněn.
Z těchto ustanovení jest zřejmo, že nařízení rozumí příjmem pravoplatně dani z příjmu podrobeným jedině příjem, z něhož byla daň z příjmu již pro určitý berní rok pravoplatně předepsána, a že tedy není pro stanovení školného a tudíž ovšem ani pro osvobození od školného podle § 3 nař. rozhodným příjem, který někdo v určitém roce skutečně měl nebo ve výkazu příjmovém předepsaném pro stanovení školného za předchozí kalendářní rok uvedl, nýbrž toliko onen příjem, který byl v předcházejících letech pravoplatně zdaněn.
Dalo-li však vl. nařízení pro zjištění příjmu rozhodného pro stanovení školného a tím i pro osvobození od školného tato nová, žádné pochybnosti nepřipouštějící ustanovení, nemůže se žal. úřad právem odvolávati na domnělý účel nařízení, pro nějž v nařízení samém žádného podkladu není.
Spočívá tedy nař. rozhodnutí na nesprávném právním názoru, pročež je slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2776. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 792-793.