NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9586.

Nezbytnou podmínkou opatření podle § 124 (1) úp. řádu jest, že podstata stačí ke krytí všech pohledávek za podstatou; pro posouzení toho jest rozhodnou doba vydání tohoto opatření.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, R I 44/30.)
Úpadkový komisař nařídil správci podstaty, by zaplatil věřitelům podstaty Josefu V-ovi a Anně V-ové útraty sporu. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Napadené usnesení podle svého obsahu vychází s hlediska, že pro příkaz k zaplacení jednotlivých pohledávek jest rozhodnou doba, kdy pro nároky na zaplacení procesních útrat věřitelům Josefa V-a st. a Anny V-ové byly povoleny exekuce t. j. den 26. dubna 1926. Tomuto názoru nelze přisvědčiti, neboť hleděti jest k době, kdy se vydává usnesení s příkazem a jen tato doba jest rozhodnou, zda úpadková podstata stačí podle § 47 odst. 2 konk. řádu k zapravení pohledávek podstaty čili nic. Proto měl prvý soud zjistiti, zda v době vydání soudního usnesení byly tu prostředky k zapravení pohledávek za podstatou čili nic, neboť nebylo-li tu v této době prostředků, přišlo by v úvahu ustanovení § 47 čís. 2 konk. ř. V tomto směru však napadené usnesení nemá zjištění, důsledkem čehož nemá soud rekursní dostatečný podklad pro přezkoumání správnosti napadeného usnesení. Jest nutno, by, jak již k tomu v usnesení zdejšího soudu ze dne 12. listopadu 1927 bylo poukázáno, rozhodnuto bylo i o žádostech správce úpadkové podstaty, poněvadž teprve pak bude lze bezpečně posouditi, zda jmění úpadce stačí k zaplacení všech pohledávek za podstatou, či zda jest jen poměrné uspokojení možné (§47(2) konk. řádu.). V tomto směru nelze seznati z napadeného usnesení, že bylo tomuto požadavku vyhověno a že by k nynějším požadavkům správce úpadkové podstaty bylo přihlédnuto. Zůstalo tedy takto řízení neúplným, čímž jest zabráněno důkladnému vysvětlení a řádnému posouzení věci a nezbývá proto, než by soud prvé stolice řízení v uvedených směrech doplnil, přihlédaje při tom též k vývodům stížnosti a by na základě takto nově získaného podkladu učinil nové usnesení.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodům, pro které zrušil usnesení úpadkového komisaře, učinil nové rozhodnutí.
Důvody:
Rekursní soud, zrušiv usnesení soudu prvé stolice a nařídiv úpadkovému komisaři, by, řídě se jeho pokyny, dále jednal a učinil nové usnesení, nevyhradil svému rozhodnutí právní moc, ale také nenařídil, by úpadkový komisař před novým rozhodnutím vyslechl strany (účastníky), a neplyne ani z povahy věci ani z odůvodnění napadeného usnesení, že se nové rozhodnutí bez výslechu stran, pokud se týče bez jejich účasti neobejde. Dovolací rekurs jest tudíž přípustný a do jisté míry i opodstatněný. Rekursní soud správně vyslovil, že nezbytnou podmínkou pro opatření podle § 124 (1) úpadk. ř. jest, že podstata stačí ke krytí všech pohledávek za podstatou (§ 47 (2) úpadk. ř.), a že pro posouzení toho jest rozhodnou doba vydání tohoto opatření, a právem tudíž postrádá, že úpadkový komisař stav úpadkové podstaty k této době nezjistil. Ale z toho důvodu nebylo třeba zrušovati jeho usnesení, an stav podstaty jest ze spisů zřejmý, o žádostech správce úpadkové podstaty o povolení záloh bylo již rozhodnuto a rekursní soud tudíž mohl potřebná zjištění učiniti sám. K vývodům dovolacího rekursu, pokud nejsou vyřízeny již tím, co právě bylo uvedeno, se jen podotýká, že i rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 5958 předpokládá, že podstata stačí k úplnému krytí Všech pohledávek za podstatou, a že výslovně činí správce úpadkové podstaty zodpovědným, kdyby dopustil plné uspokojení některého věřitele z podstaty ve smyslu § 47 (2) úpadk. ř. nedostatečné.

Citace:

Čís. 9586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 169-170.