Čís. 1054.
K dohodě mezi držitelem svěřenství a pachtýřem o zvýšení pachtovného (§ 5, odstavec prvý, opatření Stálého výboru Nár. shrom. ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n.) není potřebí schválení soudu svěřenského.
(Rozh. ze dne 17. května 1921, R 1 612/21.)
Dohoda držitele svěřenství s pachtýři o zvýšení pachtovného ve
smyslu opatření Stálého výboru Nár. shrom. ze dne 8. října 1920 čís. 586 sb. z. a n. nebyla soudem svěřenským schválena. Domáhal se proto držitel
svěřenství dle § 5 zmíněného opatření na soudě, by bylo pachtovné stanoveno. Soud prvé stolice návrh zamítl, neshledav podmínek § 5
cit. opatření. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému
soudu, by, vyčkaje právomoci, předepsané řízení zahájil a o návrhu znova
rozhodl. Důvody: Dle § 5 opatření č. sb. 586/1920 rozhoduje soud jen
v případech, v tomto § uvedených. Jest nesporno, že strany bez předchozího schválení svěřenského soudu v příčině úpravy pachtovného se
dohodly; než usnesením svěřenského soudu odepřeno uděliti schválení
uzavřené dohodě. Tímto odepřením pozbyla dohoda platnosti, neboť dle
ustanovení § 631 a 634 obč. zák. je k uzavření takového právního jednání,
kteréž dotýká se svěřenské podstaty, třeba schválení příslušného svěřenského soudu. Soud rekursní nesdílí názor prvého soudu, že netřeba
tohoto schválení proto, že se v opatření č. sb. 586/20 neděje zmínky o nějakém schválení, neboť opatřením Stálého výboru čís. 586/20 nebyly zrušeny platné předpisy občanského práva a proto nelze ustanovení ta přehlížeti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem soudu rekursního, že k platnosti dohody
stavší se mezi držitelem svěřenství a pachtýřkou o zvýšení pachtovného ve smyslu opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. bylo třeba schválení soudu svěřenského. Nelze
to odvoditi ani z §§ 631 a 634 obč. zák., rekursním soudem citovaných,
ani z některého jiného z příslušných ustanovení obecného zákoníka občanského (§§ 618 až 645) nebo nesporného patentu (§§ 220 až 256), kdyžtě
dohoda se nikterak netýká podstaty svěřenství, nýbrž pouze a jedině
užitku, jimiž dočasný držitel svěřenství volně a bez jakéhokoliv omezení
může nakládati (§ 631 obč. zák.). Potřeba schválení svěřenského soudu
neplyne ani z úvahy, že působnost dohody může vzhledem k trvání pachtovního poměru do roku 1926, 1927 a 1928 zasáhnouti i držbu případného
nástupce. Vždyť nynější držitel svěřenství mohl beze všeho nepoužíti
práva a výhod §em 2 dotčeného opatření mu propůjčených, a ponechati
takto do konce pachtovní doby dosavadní nízké pachtovné před 1. lednem
1918 ujednané. Tím byly by zájmy případného nástupce mnohem více dotčeny bývaly, než skutečně se stavší dohodou o zvýšení pachtovného,
aniž by bylo v tom případě třeba bývalo souhlasu čekatelů a opatrovníka
svěřenství i potomstva, jakož i schválení soudu svěřenského. Okolnost, že držitel svěřenství po bezpodmínečném uzavření dohody — z důvodu,
jež netřeba zde zkoumati, — zažádal za schválení soudu svěřenského a
tento je odepřel, neruší tedy platnosti dohody jinak bezvadně učiněné.
Poněvadž pak dle § 5 odstavec prvý opatření výše dotčeného rozhodnutí
soudní o úpravě pachtovného má místo jen tehdy, když strany ani výslovně, ani mlčky se nedohodly, zamítl okresní soud právem návrh držitele svěřenství.