NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Poplatky soudních znalců chemiků v trestním řízení

Čís. 5135.

Případy beztrestné kritiky jsou uvedeny v § 6 (1) zákona o ochraně cti příkladmo; spadají sem i výkony veřejného života, najmě politických stran a jejich činitelů.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1934, Zm I 168/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Kutné Hoře ze dne 22. ledna 1934, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 2 zákona ze dne 28. června 1933, čís. 108 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a zprostil obžalovaného podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro přečin podle § 2 cit. zák.
Důvody:
Právem vytýká obžalovaný i ve zmateční stížnosti i v přednesu při veřejném' roku rozsudku mylný výklad zákona s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř., pokud soud nepostřehl, že šlo jen o kritiku fašistického hnutí, ovšem ostrou, avšak podle skutečných poměrů a určitých událostí, na něž se ve článku stručnými poznámkami o »Židenicích a Kobsinkovi« a »Gajdovi« naráží, věcnou, oprávněnou a proto podle odst. 1 § 6 zákona čís. 108/33 sb. z. a n. beztrestnou.
Již za platnosti tiskové novely čís. 124/23 sb. z. a n. zdůrazňovala judikatura zrušovacího soudu v četných rozhodnutích a v plné shodě s důvodovou zprávou k onomu zákonu, že tiskovým zákonem nemělo býti právo volné kritiky, pokud nevybočuje z mezí zákonem vytčených, omezováno, ani možnost takové kritiky potlačována, naopak že kritika, jako taková i v § 117 ústavní listiny zaručená, je nezbytnou složkou veřejného života, že přispívá k jeho očišťování, při čemž obzvláště veřejnému tisku připadá důležitý úkol, působiti na nejširší vrstvy obyvatelstva způsobem' poučujícím a varujícím. Při tom byl v judikatuře nejvyššího soudu kladen důraz zejména i na přípustnost a nezbytnost kritiky činností osob veřejně vystupujících, pokud jde o jejich vědecké, umělecké a podobné jiné výkony (rozh. čís. 2359 n. s.).
Tyto myšlenky přejal plnou měrou i nový zákon o ochraně cti — čís. 108/33 sb. z. a n. — a prohlubuje je ještě dále, pokud v I. odst. § 6 prohlašuje kritiku za beztrestnou, »nebyly-li jí překročeny meze věcného posuzování vědeckého, uměleckého nebo jiného podobného výkonu«. Tyto výkony jsou uvedeny v zákoně jen příkladmo; spadají tedy pod tento předpis i výkony jiné, jako na příkl. živnostenské, sportovní, viz »Nové tiskové právo« Hrabánek-Milota strana 213 — a lze proto tím méně vyjmouti z této zásady výkony veřejného života, zejména politických stran a jejich činitelů, kdyžtě právě politický život jest a má býti předmětem věcných úvah (rozboru) ve veřejném tisku.
Takovýmto výkonem zabývá se i článek soukromou obžalobou stíhaný. V článku nadepsaném »Fašistický program jako humor« kritisuje pisatel fašistický program, pokud jde o otázku poslaneckých platů, o konsumní družstva, o postavení presidenta republiky a způsob volby hlavy státu, zmiňuje se kriticky o stanovisku, které zaujímá fašistické hnutí k náboženství, a pojednává konečně i o programu fašistickém ohledně armády a bezpečnostních orgánů; programem fašistické strany je v tomto směru, jak ve článku uvedeno, že »armáda a bezpečnostní orgány musí býti prosty vlivu jedinců a musí sloužiti jedině veřejným a; bezpečnostním účelům a nesmí jich býti zneužíváno pro účely politické«.
Právě tak jako v ostatních odstavcích pozastaveného článku poukazuje i tu pisatel k tomu, že se fašistický tento program rozchází s vlastními činy a praxí fašistické strany; činí tak tím způsobem, že k poznámce, že fašismus je jediné politické zneužívání státu, připojuje pisatel řečnické otázky, »jak by nezneužíval i armády a bezpečnostních orgánů«, při čemž se dále ještě táže, zda »má jmenovati Židenice a Kobsinka« nebo »vzpomínati Gajdy«. Těmito dvěma stručnými poznámkami poukazuje článek způsobem pro soudného čtenáře novin zjevným na známou »Sázavskou aféru« a na »přepadení židenických kasáren«. O těchto událostech je obecně známo, že jednak jimi učiněn byl útok na vysokého ministerského úředníka, by se pachatelé zmocnili spisů a dopisu, pojednávajících o Gajdově kárné věci, jednak podniknut byl hromadný útok na vojenské kasárny jako pokus změniti násilím ústavu republiky, a že do obou těchto afér soukromý obžalobce byl zapleten, a to v onom případě nadržováním pachatelům při útěku, v tomto případě neoznámením zločinného podniku.
Jak z celého kontextu článku zřejmě plyne, jde tu o politickou polemiku, která v zásadě — jak zdůrazněno — je přípustná a v níž nelze spatřovali ještě vybočení ze zákonných mezí, pokud vyslovuje pochybnost co do správnosti a spolehlivosti programu některé politické strany. Dovolává-li se pak tato polemika k utvrzení tohoto svého stanoviska některých událostí skutečně se sběhlých, registruje-li prostě tyto události ve formě co nejstručnější, bez jakýchkoli osobních výpadů, není-li tedy osobně zahrocena proti cti soukromého obžalobce G-y, je zřejmo. Že pisatel neměl na mysli osobnost, nýbrž události, a sluší pak v inkriminovaném článku, pokud pisatel projevuje pochybnosti co do praktického významu fašistického programu ohledně postavení armády a bezpečnostních orgánů, spatřovati jen kritický závěr, opřený o skutečně se sběhnuvší události, který svým, byť i ostrým způsobem nepřekročuje věcně meze, oněmi událostmi vytýčené. Jde tu tedy o takovou věcnou kritiku zevních projevů fašistického hnutí, která vzhledem na ustanovení § 6 odst. 1 zákona čís. 108/1933 sb. z. a n. není trestná. Bylo proto zmateční stížnosti již z tohoto důvodu vyhověti a podle § 259 čís. 2 tr. ř. a § 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř. vynésti rozsudek osvobozující pro nedostatek objektivní skutkové podstaty přečinu pomluvy podle § 2 zákona čís. 108/33 sb. z. a n., aniž důsledkem toho bylo třeba obírati se dalšími uplatňovanými důvody zmatečnosti.

Citace:

Poplatky soudních znalců chemiků v trestním řízení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 1, s. 55-55.