Čís. 4831.


Sudiště dle §u 99 j. n.
K založení sudiště dle §u 99 j. n. stačí kterýkoliv, byť i sebe menší majetek, jmenovitě i pohledávka, ač-li není mezi stranami spornou.

(Rozh. ze dne 24. března 1925, R I 232/25.)
Žalobce domáhal se na žalovaném cizozemci zaplacení za vymalování obrazu a odůvodnil příslušnost pro žalobu, zadanou u tuzemského soudu jeho bydliště, tím, že žalovanému přísluší proti žalobci nárok na vydání obrazu. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žalovaný popírá, že u žalobce objednal obraz v tvrzené ceně, a zdráhá se obraz přijmouti a zaplatiti. Nároku na vydání předmětu nelze použiti k odůvodnění sudiště dle §u 99 j. n., když jsoucnost tohoto nároku ve sporu o zaplacení mzdy za zhotovení onoho předmětu jest popřena. (Neumann str. 279, Gl. U. 1049, 7626, sbírka 2842). Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Je pravda, že к založení sudiště majetku ve smyslu §u 99 j. n. stačí kterýkoliv, být’ i sebemenší majetek, jelikož zákon ve směru tom nerozeznává. Může jím tedy býti i pohledávka, najmě i nárok na vydání věci. Ale pohledávka tato nesmí býti mezi stranami spornou tak, že teprv rozhodnutím ve věci hlavni se objeví, zda vskutku jest po právu, jinak by se rozhodnutím o námitce nepříslušnosti soudu předbíhalo rozhodnutí ve věci hlavní. V projednávaném případě jest předmětem žaloby nárok na odměnu za dílo. Než žalovaný popírá, že dílo (olejovou kopii), za které žalobce žádá zažalovaných 6000 Kč, objednal, tvrdě, že objednal obraz za 2000 Kč, nikoli však za 6000 Kč, a že proto jeho dodání nežádal a žalobci zůstavil, by jej prodal někomu jinému. Раk-li žalovaný obrazu, o který jde, neobjednal, nemá ani nároku na jeho dodání. Jen pro případ, že tato námitka neobstojí, bylo by lze mluviti o žalobcovu nároku na vydání objednaného díla. O námitce této nelze však rozhodnouti ve sporu incidenčním, neboť tím by se předbíhalo rozhodnutí ve věci hlavní. Z toho plyne, že tu o majetek ve smyslu §u 99 j. n. nejde a že napadené usnesení je správné. Že žalobce nedomáhá se přímo soudního nálezu, že nárok žalovaného na vydání obrazu není po právu, nepadá na váhu; rozhodném jest, že rozhodnutím otázky, zda onen nárok jest po právu čili nic, předbíhalo by se rozhodnutí hlavní věci, jak právě bylo dolíčeno. Není pravda, že žalovaný ve sporu popřel jen výši žalobcova nároku, jak patrno nejen z jeho námitky, že obrazu, jehož zaplacení žalobce se domáhá, neobjednal, nýbrž i z konečného jeho návrhu, by žaloba byla zamítnuta.
Citace:
č. 4831. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 580-581.