NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 16109.

Ustanovení o koupi na zkoušku (§§ 1080 až 1083 obč. zák.) a o správě (§§ 922 a násl. obč. zák.) nelze užíti tam, kde nejde ani o libovůli kupce, že zboží schválí, ani o vlastnosti věci, nýbrž o smlouvu uzavřenou pod určitou výminkou.
Došlo-li ke kupní smlouvě mlátičky pod podmínkou, že stroj bude řádně fungovati při vyzkoušení na pohon traktorem kupitelovým, zrušuje se smlouva nesplněním výminky a sluší uvésti všechno v předešlý slav.
Úroky z prodlení jest přisouditi žalobci podle předpisů §§ 1437, 329 až 338 obč. zák. a § 1333 obč. zák. (zák. č. 77/1885 ř. z.).
(Rozh. ze dne 19. května 1937, Rv l 2150/35.) Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 13567 Kč s 6% úroky z částky 13000 Kč od 1. dubna 1933 a z částky 567 Kč od 1. srpna 1933, t. j. vrácení 13000 Kč s přísl., jež vyplatila žalovanému za mlátičku koupenou pod podmínkou, že mlátička ta bude na velkostatku patřícím žalobkyni správně fungovati, což se nesplnilo, a náhrady dovozného 467 Kč s přísl. Nižší soudy, zjistivše, že žalobkyně koupila od žalovaného mlátičku za 13000 Kč pod podmínkou, že tam bude vyzkoušena na pohon jejím traktorem, že žalobkyně vyplatila kupní cenu dne 13. března 1933, že nejpozději dne 14. července 1933 byla mlátička žalobkyni odevzdána a že dne 17. srpna 1933 bylo zjištěno při mlácení žita na velkostatku žalobkyně, že mlátička ta slámu nevyhazuje, zrní zůstává v klasech a mlátička se stává provozu neschopnou a že ji proto dala žalobkyně žalovanému k disposici, žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Nelze souhlasiti s názorem zastávaným žalobkyni, že se koupě mlátičky stala pod výminkou »určitou« — žalobkyně má patrně na mysli podmínku odkládací —, a že proto nemůže před jejím splněním kupní smlouva nabýti účinnosti. Poněvadž šlo o mlátičku, která byla žalobkyni odevzdána nejpozději 14. července 1933, tedy v době žní, nelze míti za to, že jí bylo ponecháno na vůli, kdy chce mlátičku vyzkoušeti. Třeba proto přisvědčiti názoru prvého soudu, že šlo o typickou koupi na zkoušku podle § 1080 obč. zák., při níž, nebyla-li zkušebná doba určena úmluvou, platí při movitých věcech lhůta třídenní, v níž musí se kupující rozhodnouti, zda koupi neschvaluje, sice jinak jest ze smlouvy té zavázán (§ 1082 obč. zák.). Poněvadž se žalobkyně nevyjádřila ve lhůtě do 17. července 1933, stala se kupní smlouva perfektní a žaloba právem byla soudem prvým již z tohoto důvodu zamítnuta. Než i kdyby šlo o žalobu ze správy, měla býti podána do šesti měsíců ode dne dodání věci (§ 933 obč. zák.). Ježto však stalo se tak až 18. ledna 1934, tedy již po zákonné lhůtě, zamítl i z toho důvodu prvý soud žalobu právem.
Nejvyšší soud vyhověl žalobě co do částky 13567 Kč s 5% úroky od 24. ledna 1934 proti tomu, že žalobkyně vydá žalovanému mlátičku, kterou prodal žalobkyni, jinak dovolání nevyhověl.
Důvody:
Oba nižší soudy žalobu zamítly, posoudivše věc jako koupi na zkoušku (§ 1080 až 1083 obč. zák.) a podle ustanovení o správě (§§ 923, 933 obč. zák.). Avšak o koupi na zkoušku nejde, neboť koupě na zkoušku (§ 1080 obč. zák.) jest závislá na libovůli kupce, že zboží schválí. V souzeném případě nebyla však koupě mlátičky závislá na libovůli žalobkyně, ale na podmínce, že mlátička při vyzkoušení na pohon traktorem žalobkyniným bude řádně fungovati. Ostatně žalovaný před procesním soudem ani netvrdil, že šlo o koupi na zkoušku. Věc nespadá ani pod ustanovení o správě (§§ 922, 923 obč. zák.), neboť závazky ze správy vzejdou, nemá-li smluvní předmět vlastnosti smluvených nebo takových, které obvykle při věci bývají, tedy předpokladem závazku ze správy jsou vlastnosti věci samé. V souzeném případě však bylo podmínkou smlouvy, že mlátička bude řádně fungovati při vyzkoušení na pohon traktorem žalobkyně, jehož chtěla užívati k mlácení mlátičkou. Nešlo tedy pouze a vymíněné vlastnosti mlátičky samé, nýbrž o to, aby řádně fungovala při pohonu strojem jiným. Ustanovení §§ 922 a 923 obč. zák., která mluví o »vymíněných« vlastnostech, netýkají se případů uzavření smlouvy pod určitou výminkou (srv. rozh. Gl. U. n. ř. č. 3563), kdy není možno užíti předpisů o závazcích ze správy. Ježto byla smlouva v souzené věci uzavřena pod skutečnou výminkou (podmínkou), že mlátička ta při pohonu traktorem žalobkyně bude řádně fungovati, pak nesplněním řečené výminky byla smlouva zrušena. Na věci nic nemění, že nesplnění výminky bylo zjištěno až v srpnu, neboť podle povahy polního hospodářství mohlo se tak státi až v době řádné sklizně a nebylo namítáno, že se tak mohlo státi dříve. Sluší proto zásadně všechno uvésti v předešlý stav a jsou oprávněny nároky z obohacení (§§ 877, 1235 obč. zák.), které se promlčují ve 30 letech (§ 1479 obč. zák.) Jest tedy žalovaný povinen vrátiti žalobkyni kupní cenu mlátičky s dovozným proti vrácení mlátičky. Výše dovozného popřena nebyla a pouhé popření žalobního děje nestačí, nýbrž je potřebí tu kterou námitku uplatniti. Co do požadovaných úroků platí tu předpisy o obohacení resp. o bezelstném nebo obmyslném držiteli (§§ 1437, 329 až 338 obč. zák.). Proto byly žalobkyni přisouzeny 5% úroky od doručení žaloby (§§ 338 a 1437 obč. zák.). Co do dalších úroků z 13000 Kč od 1. dubna 1933 a z 567 Kč od 1. srpna 1933 bylo žalobu zamítnouti pro nedostatek příslušných ustanovení a rovněž nebylo přisouzeno další 1 % požadovaných úroků, ježto nešlo o obchod.

Citace:

Čís. 16109. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 666-668.