Č. 3297.

Administrativní řízení: * Strana nemá v řízení správním nárok na navrácení v předešlý stav, není-li nárok takový výslovným předpisem uznán.
(Nález ze dne 29. února 1924 č. 3317).
Věc: Mořic Sch. v M. (adv. Dr. AI. Brunclík z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu — adv. Dr. H. Trošt z Teplic) o navrácení v předešlý stav.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl zsv v Praze postupem instancí žádosti st-lově za navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání z usnesení ob. zast. v M. z 16. července 1918 ve věci užívání veřejného statku.
Do rozhodnutí toho podána stížnost, vytýkající jemu nezákonnost.
Nss neuznal vývody stížnosti důvodnými, neboť v platném řízení správním není všeobecné normy, jež by stranám skytala právní nárok na navrácení v předešlý stav při zmeškání lhůt k podání opravných prostředků. Takovýto právní nárok zná platné zákonodárství jen v případech zcela výjimečných, jakými jsou na př. § 143 služ. pragm., § 147 a) živn. řádu, § 286 nov. k zák. o os. daních a j., avšak tato zcela výjimečná ustanovení nelze rozšiřovati na ony případy, kde zákon sám tak nestanovil. Než ani praxe zavedené při povolování obnovy řízení ob noviter reperta nelze se analogicky dovolávati, neboť motivy, jež vedly správní justici k uznání přípustnosti obnovy řízení, spočívají na zcela jiných podkladech, než jaké přicházejí v úvahu při právní instituci navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání opravného prostředku nebo jinakého procesního úkonu. Při obnově řízení jedná se o to, aby záležitost, která dosud tvořila předmět úředního rozhodování pouze ve skutkové podstatě neúplné, byla úřadu předložena znovu ve své celistvosti. Něco takového však při navrácení v předešlý stav není; zde jde výhradně o prominutí následkem zmeškání toho kterého procesního úkonu.
Zásada tato byla vždy uznávána i v praxi (viz Budw. 3118/04, 2549/04, 10898/15 a j.) a neshledal nss ani v daném případě důvodu, proč by se měl od zásady té uchýliti.
Slušelo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou. Výrok o útratách spočívá na § 40 zákona z 22. října 1875 ř. z. č. 36 ex 1876.

Citace:

Č. 10937. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 845-849.