Čís. 9319.
Pro žalobu o vrácení pachtovní jistoty jest výlučně příslušným okresní soud. Lhostejno, že žalobce již v žalobě přihlížel k dlužné částce pachtovného a odečetl ji ze zažalované jistoty.
(Rozh. ze dne 26. října 1929, R I 831/29.)
Žalobu o vrácení pachtovní jistoty 12000 Kč zadal pachtýř proti propachtovateli na okresním soudě. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by ve věci samé dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice neprávem vyslovil svou nepříslušnost v tomto sporu o vrácení zbytku nájemní jistoty propachtovatelem žalujícímu pachtýři po udánlivém skončení pachtovního poměru, Nárok na vrácení nedoplatku jistoty nelze zaměňovati s nárokem na zaplacení nájemného (pachtovného), jak se stalo v napadeném usnesení, neboť nárok na zaplacení činže jest nárokem obligačním příslušejícím jen pronajímateli protinájemci, kdežto nárok na vrácení nájemní jistoty jest nárokem příslušejícím podle obsahu žaloby pachtem proti propachtovateli, nárok na nájemné jest nárokem náhradním za užívání pronajaté věci (§ 1090 obč. zák.), nárok na vrácení jistoty, kterážto jistota netvoří právo zástavní, nýbrž jen právo odečísti si vzájemné nároky, jest povahy zcela odlišné. Neprávem proto dospěl prvý soud k názoru, že tu jde o sporný nárok na zaplacení pachtovného, o němž podle výmmečných ustanovení § 49 čís. 5 j. n. platí, že nárok takový jest podle toho, zda nepřesahuje 5000 Kč či přesahuje, vymáhati buď u okresních neb u sborových soudů. V souzeném případě jde o- spor o- vrácení jistoty podle obsahu smlouvy nájemní (pachtovní), tedy o spor ze smlouvy nájemní (pachtovní), který netýká se ani bytí ani zaplacení činže, a jest proto podle § 49 čís. 5 j. n. k rozhodnutí tohoto sporu výlučně příslušným okresní soud, a to, an, předmět pachtovní leží v obvodu okresního soudu v Κ., tento okresní soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud usoudil správně z obsahu žaloby, ze žalobního děje v ní vylíčeného a z konečné žalobní žádosti, že tu jde o žalobu o vrácení pachtovní jistoty, tudíž o rozepři z nájemní smlouvy, a že proto pro ni jest podle § 49 čís. 5 j. n. příslušným okresní soud. Na tom nemění nic, že žalobce již v žalobě přihlíží k dlužné částce pachtovného a ji sráží ze zažalované jistoty. K té by se musilo přihlížeti i bez toho, kdyby žalovaný za sporu pohledávku na pachtovném namítl ke súčtování, a přece nebude pochyby, že by se tímto přednesem žalovaného, i kdyby činže převyšovala 5000 Kč, nic nezměnilo na příslušnosti okresního soudu platně založené zažalováním pachtovní jistoty. Zúčtováním nájemného s jistotou předstihl žalobce jen očekávanou námitku odpůrcovu. Přes to však týká se žaloba jen jistoty, kdežto zaplacení činže se »týká« jen námitka. Kdyby byl správný stěžovatelův názor, že pro naznačený vztah mezi zažalovanou jistotou a dlužnou Činží i žaloba o jistotu se týká zaplacení činže, patřily by spory o zrušení nájemní smlouvy podle § 1118 obč. zák. následkem prodlení v zaplacení nájemného, pokud by převyšovalo 5000 Kč, před sborový soud, ačkoli není vážných pochybností, že spory ty patří k výlučné příslušnosti okresních soudů.