NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15112.

Čl. I. vl. nař. čís. 261/34 Sb. z. a n.
Rejstříkový soud nesmí povoliti za platnosti § 19 zákona čís. 44/33 Sb. z. a n. a čl. I. vládního nařízení čís. 261/34 Sb. z. a n. zápis změny sídla družstva, provozujícího peněžní a úvěrní nebo jiné bankovní obchody, do společenstevního rejstříku, dokud nemá doklad o svolení vlády k přeložení sídla ve smyslu čl. I. (3) uvedeného vlád. nařízení.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1936, R II 82/36.) Prvý soud povolil Hospodářské záložně v K. změnu firmy, pokud se týče sídla, ve znění ^Hospodářská záložna v S.« a změnu tu zapsal do rejstříku. Rekursní soud k rekursu Občanské záložny v S. žádost zamítl. Důvody: Dle zákona z 2. března 1933 čís. 44 Sb. z. a n. ve znění vlád. nař. z 22. prosince 1934 čís. 261 Sb. z. a n. jest až do konce r. 1936 zakázáno přeložiti sídlo hlavního závodu nebo pobočný závod do jiné obce, leda že by se jednalo o výjimku povolenou vládou. O takový případ nejde, neboť žádost o změnu stanov, spočívající v tom, že se mění název Hospodářské záložny a že se mění též sídlo její, nebyla rejstříkovému soudu doložena žádným povolením.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Právem přiznal rekursní soud Občanské záložně ve S. vlastnost účastnice ve smyslu § 6 zákona čís. 100/31 Sb. z. a n., poněvadž tato jako peněžní ústav má vedle hospodářského zájmu také právní zájem, aby soud učinil rozhodnutím o tom, aby nebyl trpěn protiprávný zápis změny sídla rekurujícího družstva, poněvadž odporuje vížícím předpisům § 19 zákona čís. 44/33 Sb. z. a n. a čl. I d) vládního nařízení čís. 261/34 Sb. z. a n., o nichž nelze pochybovati, že byly vydány v zájmu veřejném, a zakročení v zájmu veřejného pořádku může vyjíti od kohokoliv. Z uvedeného předpisu plyne, že do 31. prosince 1936 nesměl bez svoleni vlády býti přeložen do S., sídla to Občanské záložny, žádný nový peněžní ústav. V tom spočívá právo této záložny a bylo-li toto právo porušeno zápisem rejstříkového soudu, byla oprávněna napadali tento zápis. Tuto protizákonnost vytýkala tato účastnice výslovně ve stížnosti proti usnesení prvé stolice. Rekurent nemůže důvodně tvrdili, že nabyl jako třetí osoba práv z onoho vadného zápisu v rejstříku, poněvadž sám vyvolal stav rejstříkový s porušením uvedených předpisů zákonných, a nelze jej proto za třetí osobu ve smyslu § 36 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n. pokládati. Pro toto řízení je lhostejno, jaké jsou vnitřní poměry Občanské záložny ve S., je-li to podnik jednotlivců, a zda ztratil vlastnost společenstva. Ve věci lze sice přisvědčiti dovolacímu rekursu, že v předpisech zákona čís. 44/33 a vládního nařízení čís. 261/34 nebyl vysloven zákaz měniti znění firmy družstev, avšak z toho nemůže rekurent nic vytěžiti, poněvadž dodatek ve firmě »ve S.« by neodpovídal materielní pravdě, již nutno dodrželi (viz čís. 10829 Sb. n. s.), kdyžtě při opovědi nebylo doloženo, že vláda povolila k návrhu ministerstva financí v dohodě s příslušným ministerstvem, po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví přeložení sídla závodu z K. do S. ve smyslu čl. I (3) uvedeného vládního nařízení. Při zápisu změny společenstevní smlouvy, jež má význam' konstitutivní právě tak jako zápis o zřízení společenstva (§§ 8, 9 druž. zák.), musí rejstříkový soud dle § 3 nařízení čís. 71/73 ř. z. z úřadu přihlížeti k tornu, aby předpisů o přihláškách (opověděch). bylo šetřeno a musí zkoumati veškeré zákonné podmínky přípustnosti zápisu (nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 17. ledna 1900 čís. 4 Věstníku téhož ministerstva). Této povinnosti soud prvé stolice nedbal, připustiv zápis změny sídla rekurujícího družstva, aniž měl doklad o tom, že vláda povolila toto přeložení sídla ve smyslu čl. I (3) vládního nařízení čís. 261/34 Sb. z. a n. Rejstříkový soud ovšem nerozhoduje o přípustností takového přeložení sídla, nýbrž o tom rozhodují, jiné orgány veřejné správy, avšak soud nesmí dříve povolí ti zápis takové změny do rejstříku společenstevního, dokud o tom nemá doklad, že tyto orgány k tomu svolily. Rekurentem uváděný opačný postup je v rozporu s doslovem vládního nařízení čís. 261/34 Sb. z. a n., jež přímo zakazuje přeložiti sídlo hlavního závodu do jiné obce do 31. prosince 1936 a dopouští jen v čl. 1. (3) výjimky, jež váže na povolení vlády. Dle toho musí zápisu do rejstříku předcházeti a soudu býti doloženo toto povolení vlády. Je proto nerozhodno, že rekurující družstvo zakročilo dodatečně u ministerstva zemědělství, aby mu bylo vládou povoleno přesídlení do S.

Citace:

Čís. 15112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 426-428.