NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3703.

Stavební právo (Čechy): I. * Není nezákonné, jestliže v řízení o určení stavební čáry vyšší instance v pořadí instančním stanoví čáru stavební odchylně od čáry zakreslené v platném plánu polohy. — II. Obec jako pán veřejného statku je legitimována ke stížnosti na nss do výroku vyšší stolice stavební o stanovení stavební čáry, vytýká-li porušení zájmů komunikačních.
(Nález ze dne 6. června 1924 č. 10 049).
Věc: Městská obec Ch. (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební čáru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud stanoví stavební čáru na nároží domu č. p. — v Ch. zaokrouhlením nároží, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Hospodářské a obchodní družstvo v Ch. zažádalo u městského úřadu v Ch. za určení stavební čáry pro nárožní dům č. p. —, na němž hodlá provésti nástavbu II. patra. Na základě místního ohledání městské zastupitelstvo určilo stavební čáru do ulice Sadové ve shodě s regulační čarou zakreslenou v platném plánu polohy, a na nároží ulic P. a Sadové předepsalo seříznutí rohu domu tak, aby úsek měřil 5 m.
V podaném rekursu Družstvo namítalo, že nová čára stavební do ulice Sadové nutí k tomu, aby dům byl v této ulici do výše I. patra obezděn sloupem zdiva dlouhým 28 m, na rohu 60 cm silným a odtud klínovitě se zužujícím, což by vyžadovalo nepoměrných nákladů a znehodnocovalo by dům, a žádalo, aby zachována byla dosavadní obvodová linie domu. Proti předepsanému seříznutí nároží namítalo, že komunikačními potřebami není odůvodněno.
Nař. rozhodnutím zsv těmto požadavkům vyhověl, stavební čáru v ul. Sadové stanovil zachováním obvodové linie domu č. p. —, a ohledně nároží vyslovil, že má býti zaokrouhleno kruhovým obloukem o tětivě nejméně 1.3 m. V prvním směru uvedl k odůvodnění svého výroku,, že dosavadní čára stavební v této ulici, která se uchyluje jen zcela nepatrně a na pohled neznatelně od čáry regulační, může býti zachována, ježto veřejné zájmy neutrpí tím újmy a naopak nepatrné rozšíření ulice bude veřejné komunikaci jen ku prospěchu. V druhém bodu uvádí, že otupení nároží na 5 m není ani technicky ani komunikačně odůvodněno.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost namítá na prvém místě, že stavební čáry, jak určeny první i druhou stolicí, odpovídají regulačním čarám stanoveným v platném plánu polohy; tyto regulační čáry pak, dokud nebyly změněny v řízení předepsaném pro změnu plánu polohy, že jsou závazný tak, že nelze stavební čáru v konkrétních případech určiti způsobem odchylným, jak to činí nař. rozhodnutí.
Právní názor stížností však nemá v zákoně opory.
Podle stav. řádu dlužno rozeznávati jednak ustanovení, která každý plán regulační obsahovati musí, jednak ustanovení další, která obsahovati může. K prvním náleží toliko ustanovení ohledně směru, polohy a niveau veřejných ulic a náměstí; ta v § 5 stav. řádu prohlašuje za naprosto závazná pro budoucí úpravu jednotlivých případů stavebních a připouští změnu jich jen řízením předepsaným v § 4 stav. ř. Změna ostatních ustanovení plánu polohy provedení tohoto řízení nevyžaduje. Pokud by tedy stížnost chtěla snad tvrditi, že změna regulačních čar v plánu polohy zakreslených může se státi toliko řízením stanoveným v § 4 stav. ř., je zřejmě bezdůvodná.
Mohlo by se jednati toliko o to, zda regulační čáry ulic, byvše pojaty do plánu polohy, jsou tím stanoveny závazně pro všechny konkrétní budoucí případy na tak dlouho, dokud obec neuzná sama za vhodno svým usnesením plán polohy v tomto směru změniti. Ani s tímto názorem nelze však souhlasiti. § 6 stav. řádu, mluvě o úpravě šířky ulic — která děje se prostým usnesením obec. zastupitelstva (§ 131) — odkazuje na § 13, dávaje tím na jevo, že pokládá tuto úpravu za součást řízení parcelačního a nikoli řízení o plánu polohy. § 13 č. 2 a 3 úpravu ulic prohlašuje přímo za předmět komisionelního řízení o rozdělení pozemku na místa stavební. § 21 nařizuie pak, že při upravování tříd a ulic stavební úřad je povinen vyžádati si předem usnesení obec. zastupitelstva ve smyslu § 131 stav. řádu, o kterémžto usnesení jest strany, jichž se týče, zpraviti s udáním důvodů a s vyhrazením rekursu. Z předpisů těchto je patrno, že zákon úpavu ulic — a tedy i stanovení regulačních čar — nepokládá za věc, kterou by bylo řešiti autoritativně již v řízení o plánu polohy, nýbrž za otázku, která patří teprve do pozdějšího stadia stavebního řízení a kterou rozhodovati možno závazně jenom ve zvláštním řízení za účasti interesentů, jímž přísluší v řízení tom postavení procesních stran. Plán polohy je pro rozhodování to směrodatným jenom potud, že regulace ulic musí respektovati směr, polohu a niveau, určené plánem polohy; v jiných směrech mají však eventuelní ustanovení plánu regulačního o úpravě ulic povahu pouhého programatického prohlášení, které nebrání tomu, aby při příštích konkrétních případech stavebních, dojde-li stavební úřad k názoru, že jiná úprava lépe vyhovuje veřejným zájmům stavebním řádem chráněným, byla úprava ona provedena způsobem odchylným.
Není-li však regulace ulice absorbována eventuelním příslušným ustanovením plánu polohy, nýbrž tvoří předmět samostatného rozhodování stav. úřadu, pak podléhá rozhodnutí obce v tom směru učiněné jako všeliké jiné rozhodnutí stav. úřadu první stolice instančnímu přezkoumání stav. úřadem vyšší stolice, který jest oprávněn rozhodnutí obce, uváživ samostatně skutkové a právní poměry, také reformovati a regulaci stanoviti způsobem odchylným, nežli učinila první stolice. Námitka stížnosti, že zsv rozhoduje v pořadu instančním o určení stavební čáry pro dům č. p. — nebyl oprávněn odchýliti se od regulační čáry stanovené v platném plánu polohy, je tedy bezpodstatná.
Druhá námitka stížnosti vytýká, že stavební čára určená nař. rozhodnutím pro nároží ulic P. a Sadové nevyhovuje ohledům komunikačním a esthetickým. V posledním směru nemohl se nss výtkou tou zabývati, poněvadž — jak vysloveno již opětně, na př. v nál. Boh. 2087 adm. — je obec legitimována naříkati rozhodnutí vyšších stolic stavebních jenom ve své vlastnosti jako soused nebo jako pán a majitel veřejného statku, kdežto k hájení veřejných zájmů povolána je toliko jako stav. úřad, a nemůže tedy, když vyšší stolice dospěje k odchylnému hodnocení těchto veřejných zájmů — zde zájmů esthetických — pro porušení svých subjektivních práv nastupovati stížností na nss.
V prvním směru, kde se jedná o zájmy obce jako pána veřejného statku a kde tedy obci legitimace stižní upírati nelze, stížnost napadá skutkové premisy nař. rozhodnutí, popírajíc správnost předpokladu žal úřadu, že komunikace z ulice Sadové do ulice P. je minimální a že ulice S. dálkovou komunikací nikdy nebyla a nebude. Uvádí proti tomu, že ulice S., ležíc v spojovací trati silniční K.—T., je odjakživa spojením dálkovým, že se po ní ubírá provoz automobily a motory jednak od hlavních nádraží a k nim, jednak od obou nádraží městských a k nim. a že seříznutí nároží ulice S. a ul. P. pouze tak, iak stanoveno třetí stolicí, stěžovalo by tento provoz a ohrožovalo by jeho bezpečnost.
Otázka, vyhovuje-li určitá stavební čára poměrům komunikačním, je otázkou skutkovou. Nss jest povolán zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí (§ 2 zák. o ss.) a nemůže proto úsudek, k němuž poslední správní stolice v otázce té došla, přezkoumávati věcně, nýbrž jenom po stránce formální ve směrech uvedených v § 6, odst. 2 zák. o ss. V daném případě stížnost netvrdí toliko, že žal. úřad určité nesporné skutečnosti nesprávně hodnotil, nýbrž vytýká přímo, že při svém úsudku vycházel z nepravdivých skutečností a že si proň neopatřil žádného základu. Ze správních spisů není patrno, na jakém základě žal. úřad dospěl k závěru stížností potíranému. Komisionelní řízení o určení stav. čáry z 15. září 1922 neposkytuje v tom směru žádného podkladu, a že by jinak žal. úřad byl konal nějaké šetření za účasti stran, není ze spisů viditelno. Za tohoto stavu nelze seznati, jakou cestou úřad k svému úsudku dospěl, a zda skutečnosti, na nichž je tento úsudek zbudován, odpovídají pravdě. Skutková podstata nař. rozhodnutí v tomto směru je tedy neúplná, pročež bylo rozhodnutí v tomto bodě dle § 6/2 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3703. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 17-20.