NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 4628.

Byla-li věc (dříví) prodána pod podmínkou, že kupitel nesmí ji odvézti, dokud nezaplatí prodateli kupní cenu, dopouští se kupitel krádeže, odvezl-li si věc tu (dříví odplavil), ač nebyla úplně zaplacena.
(Rozh. ze dne 11. února 1933, Zm I 910/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 29. srpna 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a), 176 II a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po právní stránce namítá stížnost, že klády, jejichž krádež dává se stěžovatelům za vinu, nebyly — jak pojem krádeže předpokládá — v době souzeného skutku věcmi pro ně cizími a v držení osoby od nich různé, ježto trhovou smlouvou, která byla »uskutečněna«, přesněji ujednána se soukromým účastníkem před souzeným skutkem, přešlo prý vlastnictví a tím i držení klád na stěžovatele. Námitka je pochybena. K vyvrácení stačí poukaz na jasné ustanovení § 1053 obč. zák., podle něhož je sice kupní (trhová) smlouva důvodem k nabytí vlastnictví, avšak vlastnictví nabývá se teprve odevzdáním předmětu smlouvy. K takovému odevzdání klád v souzené trestní věci podle rozsudečných zjištění nedošlo. Arciť může koupená věc movitá býti odevzdána i tím způsobem, že prodatel zmocní kupitele, by se sám věci ujal. Avšak odevzdání z ruky do ruky (§ 426, srovnej i § 427 obč. zák.) se rovná a účinky tělesného odevzdání působí uchopení se věci samotným kupitelem jen, odpovídá-li vůli prodatele a děje-li se s jeho souhlasem, tudíž jen, zmocnil-li ho k tomu prodatel bezpodmínečně, nebo byla-li splněna podmínka, jíž prodatel své zmocnění vázal. A tu je napadeným rozsudkem zjištěno, že podmínkou trhové smlouvy bylo, že obžalovaní nesmí dříví odvézti (odplaviti) dříve, dokud je prodateli úplně nezaplatí. Touto podmínkou, jíž vybočila trhová smlouva z kruhu prodejů na úvěr, odsunujíc odevzdání věci do doby po zaplacení kupní ceny (srovnej § 1063 obč. zák.), zachoval si prodatel nejen vlastnictví, nýbrž i držbu klád, jichž se mohl kdykoli za účelem libovolné disposice s nimi uchopiti, pokud nebyly svémocným jednáním jiné osoby odstraněny ze známého mu a přístupného proň místa, na kterém v době ujednání smlouvy byly, takže tu není žádný z předpokladů ztráty držby uvedených v § 349 obč. zák. Možnosti té pozbyl a držení klád ztratil prodatel teprve tím, že stěžovatel se klád zmocnil a odstranil je z dosavadního místa. Jelikož však učinil tak bez úplného zaplacení kupní ceny (před splněním smluvené podmínky), nezmocnil se věci se souhlasem dosavadního vlastníka a držitele, nýbrž stalo se tak bez opory v trhové smlouvě, v rozporu s ní, jeho jednání bylo svémocným porušením cizí držby a odnětím cizí věci, již mu vlastník odevzdati nechtěl a které se uchopil bez jeho svolení.

Citace:

č. 4628. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 107-108.