NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2627.

Nastoupením trestu vzdává se obžalovaný opravných prostředků proti výroku o vině.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1927, Zm I 34/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do rozhodnutí zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. prosince 1926, a poukázal další jeho stížnost do rozhodnutí téhož soudu ze dne 29. prosince 1926 na toto rozhodnutí. Zároveň postoupil spisy vrchnímu zemskému soudu v Praze, by rozhodl o odvolání.
Důvody:
Usnesením ze dne 13. prosince 1926 zamítl zemský trestní soud v Praze zmateční stížnost obžalovaného, opovězenou jeho obhájcem, usnesením pak ze dne 29. prosince 1926 zamítl týž soud také provedení tohoto opravného prostředku z důvodu, že obžalovaný nastoupil trest již dne 3. prosince 1926 a že se tím vzdal zmateční stížnosti proti rozsudku ze dne 2. prosince 1926. Třeba předeslati, že zvláštního zamítnutí provedení onoho opravného prostředku nebylo již zapotřebí vzhledem k jednotnosti opravného prostředku, neboť usnesením ze dne 13. prosince 1926 nebyla zamítnuta snad jen opověď zmateční stížnosti, nýbrž zmateční stížnost sama a nebylo pak již nutno přihlížeti k jejímu provedení a zamítnouti opětně zvláštním usnesením ze dne 29. prosince 1926 zase zmateční stížnost jako takovou. Proto stačí poukázati vyřízení stížnosti do posléze uvedeného rozhodnutí na vyřízení stížnosti prvé. Ve věci samé není první stížnost odůvodněna. Aby se stalo vzdání se opravného prostředku zmateční stížnosti účinným, není zapotřebí, by bylo prohlášeno určitými slovy, stačí také konkludentní čin, o němž nelze hledíc k veškerým okolnostem případu rozumně pochybovati, že vyjadřuje vůli dotyčné osoby vzdáti se onoho opravného prostředku. Nastoupení trestu odsouzeným jest takový konkludentní čin, který nezanechává v souzeném případě pochybnosti o tom, že se odsouzený vzdal zmateční stížnosti. Jak patrno z protokolu o hlavním přelíčení, byl obžalovaný přítomen hlavnímu přelíčení a byl při něm zastoupen obhájcem chudých Drem Jiřím E-em. Jak jest dále z tohoto protokolu zjevno, neučinil obžalovaný po vyhlášení rozsudku ze dne 2. prosince 1926, poučen byv o opravných prostředcích, sice prohlášení, že se opravných prostředků vzdává, ale neučinil také projevu, ani on, ani jeho obhájce, že si je vyhražuje nebo že je ohlašuje. Když pak obžalovaný za tohoto stavu věci dne 3. prosince 1926 oproti presidentu zemského trestního soudu a opětně dne 4. prosince 1926 do protokolu před ředitelstvím věznice téhož soudu prohlásil, že trest tříletého těžkého žaláře nastupuje a podává zároveň odvolání do výše trestu, který jest příliš veliký, jest míti zcela důvodně za to, že se obžalovaný opravného prostředku co do viny, tedy zmateční stížnosti vzdal s rozvahou. Teprve dne 6. prosince 1926 došla k soudu opověď zmateční stížnosti a odvolání, daná na poštu dne 4. prosince, od jiného obhájce, než který obžalovaného při hlavním přelíčení zastupoval, totiž od Dra Konráda N-a, který však plné moci od obžalovaného nevykazuje. Vývody jeho stížnosti nejsou pak s to, by vyvrátily správnost onoho závěru, neboť ani okolnost, že je obžalovaný cizincem, zdejších zákonů neznalým, ani další okolnost, že nerozumí zcela přesně českému jazyku, nemají rozhodného významu, uváží-li se, že obžalovaný byl při hlavním přelíčení poučen o opravných prostředcích podle zdejších zákonů přípustných, a že za celého trestního řízení proti používání českého jazyka, sám jsa národnosti polské, námitky nevznesl a tím sám dal na jevo, že český jazyk dostatečně ovládá a jemu rozumí. Bezdůvodné stížnosti nebylo proto vyhověno. Rozhodnutí o odvolání ponechává se sborovému soudu druhé stolice.

Citace:

č. 2874. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 599-600.