Čís. 4040.

Domáhá-li se manželka na manželi placení výživného na základě smíru, není výlučně příslušným soud sborový, nýbrž řídí se věcná příslušnost dle výše žalobního nároku. Ostatně nárok manželčin na výživné sám o sobě jest nárokem ryze majetkoprávním.
(Rozh. ze dne 2. července 1924, R II 224/24.)
Na základě soudního smíru žalovala rozvedená manželka manžela u okresního soudu o nedoplatek výživného 403 Kč. Prvý soud rozhodl o žalobě věcně. Odvolací soud zrušil rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu, ježto spor patří k výlučné věcné příslušnosti sborového soudu prvé stolice.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Odvolací soud, poukázav k tomu, že žalobní nárok opírá se o smír u zemského soudu civilního v Brně ve sporu o výživné, a že ve smíru tomto výslovně jest uvedeno, že žalovaný jest povinen, platiti žalobkyni až do jejího znovuprovdání 19 — 20% svých požitků k její výživě, míní, že jde o nikoli ryze majetkový nárok ze vzájemného poměru manželů (§ 50 čís. 3 j. n.). Z toho odvozuje, že jde o výlučnou příslušnost sborového soudu prvé stolice, a považuje za nerozhodno, zda je základem žalobního nároku smír, či zákon. Dále z toho dovozuje, že jde o nezhojitelnou nepříslušnost soudu prvé stolice, na kterou jest bráti zřetel z úřední povinnosti v každém období rozepře. (§§ 104 2. i 43 j. n. a §§ 477 čís. 3, 478 1. c. ř. s.). Nelze tento právní názor odvolacího soudu schváliti. Podle §u 41 2. c. ř. s. děje se zkoumání příslušnosti soudu v občanských rozepřích na základě žalobcových údajů, leč by soudu bylo již známo, že jsou nesprávné (§ 269 c. ř. s.). Byť i smír uzavřen byl mezí manželi o výživném, nepřestává podle §u 1380 obč. zák. býti samostatnou smlouvou o ryze majetkových nárocích mezi manželi, kterou upravili tyto vzájemné nároky; opírá-li se tedy žaloba svým právním základem o smír, tudíž o předpis §u 1380 obč. zák., může přicházeti v úvahu jenom tento právní základ, nikoli okolnost, že ku smíru zavdal podnět zákonitý nárok manželčin na slušnou výživu, mající svůj zdroj v předpisu §u 91 obč. zák. Ostatně i tento nárok manželčin jest nárokem ryze majetkovým, což vyplývá z toho, že předpisy, upravující majetkové právní nároky manželčiny vůči manželu, zařaděny jsou do 28. hlavy obč. zák. (§§ 1263 — 1266), tedy do 2. dílu tohoto zákona, jednajícího o pohledávkových a nikoliv o osobních právech. Mínění, že »ryze majetkovými nároky« sluší rozuměti jenom nároky, při kterých jak právní základ, tak i uplatňovaný předmět patří k majetkovému právu, nelze srovnati s doslovem §§ 50 3. čís. 2 a 3, a 76 j. n., podle nichž jen předmět sporu, to jest žalobní žádost, v tom kterém případě jest pro posouzení příslušnosti směrodatnou. Předmětná příslušnost řídí se podle §u 49 čís. 1 j. n., pokud se týče podle §u 50 1. j. n., proto byl vzhledem ku zažalovanému penízi 403 Kč ku projednání této rozepře příslušným okresní soud.

Citace:

č. 4040. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 73-74.