Authors:
= Váž. civ., 19 (1937), sv. 1
PDF

Čís. 16174.


Hypotekární věřitel jest oprávněn dokročiti žalobou hypotékami přímo proti hypotekárnímu dlužníku, rozdílnému od osobního dlužníka, aniž byl dříve žaloval osobního dlužníka.
(Rozh. ze dne 5. června 1937, Rv I 93/36.)
Žalující Č. banka se na žalovaném knihovním vlastníku Josefu R. domáhá, aby byl žalovaný, uznán povinným trpěti, aby žalobkyně uspokojila část své vykonatelné pohledávky exekucí na nemovitost knihovně mu připsanou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze upříti, že doslov § 466 obč. zák. není zcela jasný. Proto bylo vydáno k vysvětlení uvedeného paragrafu nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 10. září 1860, č. 212 ř. z., jež v § 2 stanoví, že hypotekární věřitel může podati žalobu buď proti osobnímu dlužníku, nebo proti vlastníku zastaveného statku nebo na oba společně. Předpisem § 466 obč. zák. není stanoven pořad, v jakém má věřitel nastupovati, nýbrž jest věřiteli dána v tom směru volnost. Může tudíž hypotekární věřitel nastupovati žalobou přímo proti hypotekárnímu dlužníku, rozdílnému od osobního dlužníka, aniž byl dříve žaloval osobního dlužníka. V souzené věci není sporu o tom, že žalovaný jest knihovním vlastníkem nemovitostí, na nichž jest vloženo zástavní právo pro zažalovanou pohledávku. Tato nesporná skutečnost opravňuje žalobkyni, aby se domáhala zaplacení na žalovaném jako na hypotekárním dlužníku. Že by byla žalobkyně propustila jeho nemovitosti ze zástavy, žalovaný neprokázal.
Citace:
č. 16174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 796-796.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).