NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 4921
.
Obecní přirážky: * Odstupňování obecních přirážek k výdělkové daná podle II. hlavy zákona o osob. daních jest podle § 32 ob. fin. novely přípustné, i pokud jde o daň vyměřovanou podle bilančního čistého výtěžku na jedné straně a o minimální daň dle § 100, odst. 2 zákona o osob. daních na druhé straně. Odstupňování takové není však ob. fin. novelou (§ 32) nařízeno.
(Nález ze dne 21. září 1925 č. 1150.)
Věc: Městská obec B. proti zemské správní komisi pro Slezsko o obecní přirážky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v B. usneslo se dne 24. ledna 1924 vybírati ku krytí schodku ob. rozpočtu za rok 1924 obecní přirážky, mimo jiné i: a) 500% na státní všeob. daň výdělkovou 4. třídy, b) 600% na státní všeob. daň výd. 3. třídy, c) 846% na státní všeob. daň výd. 2. a 1. třídy, d) 300% na státní výd. daň podniků veř. účtujících, e) 790% na státní výd. daň podniků veřejně účtujících minimálně zdaněných. Zsp pro Slezsko, majíc rozhodovati o povolení těchto přirážek, dožádala fin. řed. v Opavě o souhlas. Úřad ten, dovolav se výnosů min. fin. z 9. ledna 1922 a 20. února 1922, sdělil, že souhlasí s povolením přirážek, mimo jiné s tím obmezením, že ob. přirážky vzhledem k zák. z 20. února 1923 č. 253 Sb. nebudou k výd. dani dle II. hlavy zákona o daních osob. vyšší než 275%, a že pro všechny ostatní přirážkám podléhající daně, s výjimkou domovní daně činžovní, bude stanoveno stejně vysoké procento přirážek. Výměrem ze dne 5. května 1924 sdělila zsk, že fin. řed. nedalo souhlas k usneseným ob. přirážkám, nýbrž svolilo k přirážce k dani výd. podle II. hlavy zák. o osob. daních bez ohledu na aktivní nebo pasivní bilanci podniků jen ve výši 275% s tím, že jest nutno stanoviti stejné procento přirážek ke všem ostatním daním přirážkám podrobeným, s výjimkou domovní daně činžovní. Nemůže prý proto zsk povoliti přirážky, o nichž se ob. zastupitelstvo usneslo, nýbrž dle § 31, odst. 4. a 6. fin. novely povoluje tyto přirážky: a) 98% k činžovní dani domovní, b) 275% k výd. dani podle čl. II zák. o osob. daních včetně daně minimální, c) 833% k ostatním daním, přirážkám podrobeným.
O stížnosti měst. obce B. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Fin. novela z 12. dubna 1921 č. 329 Sb. v § 30 dovoluje zásadně odstupňování ob. přirážek uvnitř jednoho druhu daní. Kdyby byl žal. úřad tuto zásadní možnost diferenciace ob. přirážek popřel a z tohoto důvodu nebyl dal k usnesení obce souhlas, pak by to bylo zajisté uznati za nezákonné omezování práv obce, proti němuž mohla by se obec brániti stížností k nss. Avšak žal. úřad zákonné možnosti odstupňování přirážek uvnitř výd. daně dle II. hlavy zák. o os. daních nepopřel, naopak sám z ní vycházel, odepřev nař. rozhodnutím uděliti k diferenciaci obcí usnesené svůj souhlas, kterýž jest mu zákonem beze všech bližších direktiv a bez jakékoli positivně vyslovené vázanosti vyhrazen.
Obec ovšem ve stížnosti hájí právní názor, že zákon přímo nařizuje diferenciaci ob. přirážek k dani výd. dle II. hlavy zák. o os. daních z 25. října 1896 č. 220 ř. z., předepsané podnikům vykazujícím čistý výtěžek, na straně jedné, a podnikům minimálně zdaněným (§ 100, odst. 2. cit. zák.) na straně druhé a vyvozuje z tohoto domnělého zákonného imperativu, že žal. úřad byl povinen souhlas k řečenému odstupňování přirážky k dani výd. podle II. hlavy zák. o os. daních uděliti. Názor svůj opírá o předpis § 32 fin. novely. Leč v tom nelze jí dáti za pravdu, neboť předpis tento, — nehledě ani k tomu, že jde o ustanovení pouze přechodné, zabývá se věcí podstatně jinou, stanově z důvodů národohospodářských jen maximální hranici berního zatížení čistého výnosu určitých podniků, takže z něho pro výklad ustanovení § 30 fin. novely nic nelze dovozovati.
Shledal tudíž soud stížnost bezdůvodnou.
Námitky toho smyslu, že žal. úřad odepřev souhlas dal se snad při tom vésti úvahami, které nesrovnávají se s intencemi zákona, stěžující si obec neformuluje a neměl proto soud příčiny, aby se zabýval otázkou, do jaké míry by vůbec odepření souhlasu mohl podrobiti svému přezkoumání.

Citace:

č. 4921. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 157-158.