NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 494.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a nař.).
Dokud trvá cizoložný poměr, nemůže se počíti promlčení nároku, domáhati se pro cizoložství rozluky manželství.
V tom, že manžel nedomáhal se v zápětí rozluky manželství z důvodu § 13 lit. e) rozl. zák., nelze spatřovati odpuštění.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1920, Rv I 159/20.) V rozlukovém sporu uplatňoval žalující manžel rozlukový důvod §u 13 lit. a) rozl. zák,, ježto manželka navázala v roce 1911 cizoložný poměr, v němž dosud pokračuje a o němž se dozvěděl teprve v květnu 1919; žalovaná manželka uplatňovala důvod § 13 lit. e) rozl. zák., ježto ji manžel v létech 1910—1911 týral. Procesní soud prvé stolice uznal manželství rozloučeným z viny obou manželů, vzav uplatňované důvody rozlukové za prokázány a opodstatněny. Odvolací soud nevyhověl odvolání obhájce svazku manželského. Důvody: Co se především tkne cizoložství žalované, jest úsudek prvého soudu, že důvod tento posud trvá, správným nejen proto, že žalovaná sama připouští správnost údajů žaloby, že se manžel o cizoložství dozvěděl teprve v květnu 1919 a právo žalobní tudíž dle § 14 a) rozl. zák. posud subjektivně promlčeno není, nýbrž i proto, že tu není ani objektivního promlčení žalobního nároku do 5 let (§ 14 b) rozl. zák.), když žalovaná dosud v cizoložství pokračuje. Pokud se tkne těžkého ublížení a opětného zlého nakládání (§ 13 lit. e) rozl. zák.) se strany manželovy, budiž vzhledem k vývodům obhájce svazku manželského uvedeno, že z ustanovení novely o právu manželském nelze dovozovati, že by případy, datující se z doby před kopcem roku 1911, nebyvše uplatňovány po tak dlouhou dobu, mlčky odpuštěny byly, neboť, nehledě k tomu, že strany v manželském soužití nepokračovaly, pokud se týče, k němu se nevrátily, uznává zákon v § 14 lit. c) rozl, zák. odpuštění jako důvod zániku žalobního práva, a odpuštění takové ve sporu prokázáno nebylo. Opomenutí žaloby ve lhůtě § 14 a), b) rozl. zák. působí zánik práva uplatňovacího pouze při rozlukových důvodech § 13 písm a), b), d), kdežto případ §§ 13 písm. e) v § 14 c) jest citován pouze při odpuštění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhájce svazku manželského.
Důvody:
Ku správnému odůvodnění odvolacího soudu budiž dodáno toto: Co se týče cizoložství manželky, snaží se dovolatel prokázati, že, jelikož uplynula již doba 5ti let ode dne spáchaného činu, nemůže se dle § 14 písm. b) rozl. zák. uražená strana tohoto rozlukového důvodu vůbec již dovolávati. Právem soud druhé stolice poukázal k tomu, že žalobce dozvěděl se o cizoložství manželky teprve v květnu 1919, že žalovaná posud ještě s Josefem P. žije a cizoložný poměr tedy ještě nyní trvá, a že proto nenastalo promlčení ani objektivně, ani subjektivně. Manželka pak může plným právem dovolávati se rozlukového důvodu dle § 13 písm. e) rozl. zák. (opětovné zlé nakládání a těžké ubližování), neboť výslovné odpuštění ohledně těchto činů nebylo ani prokázáno, ani tvrzeno a opominutí žaloby se strany manželky nemělo ještě v zápětí zánik jejího práva, uplatňovali tento důvod ve sporu, jenž byl manželem zahájen. Pro názor obhájce manželského svazku, že, když žalovaná svého času žalobu na rozvod nepodala, sluší za to míti, že urážky a zlé nakládání manželu odpustila ve smyslu § 14 písm. c) rozl. zák., není v zákoně opory, naopak, jak správně podotkla již druhá stolice, právě z té okolnosti, že rozlukový důvod § 13 písm. e) v § 14 písm. a) a b) citován není, nutno odvozovati pravý opak.

Citace:

č. 494. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 267-268.