Č. 10239.

Policejní právo trestní: Urážlivý výrok pronesený v manipulační místnosti advokátní kanceláře nelze pokládati za výrok pronesený veřejně jen z toho důvodu, že byl pronesen v této místnosti.
(Nález ze dne 21. prosince 1932 č. 19936.)
Věc: Marie P. ve V. proti zemskému úřadu v Praze o urážku na cti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu ve Varnsdorfu z 15. července 1929 byl Alvín H. ve V. uznán vinným přestupkem § 1339 o. z. o., jehož se dopustil tím, že dne 9. května 1929 vůči st-lce zaměstnané v kanceláři advokáta Dra Th. ve V. použil slov: »Slečno, přijdete-li ještě jednou takto ke mně, poletíte se schodů«, a byl odsouzen k pokutě 200 Kč, pro případ nedobytnosti ke 14dennímu vězení.
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad, neposuzuje objektivní trestnosti inkriminovaného výroku, uvedený trestní nález pro věcnou nepříslušnost okresního úřadu ve Varnsdorfu, a to z těchto důvodů: »Advokátní kancelář, zvláště pak manipulační místnost její, v níž výstup se odehrál, sluší považovati za místnost každému přípustnou, která neslouží toliko soukromým potřebám majitele, neboť vstup do ní jest v určitých časových mezích (úředních hodinách) dovolen osobám individuelně neurčitým, aniž by potřebovaly předchozího hlášení a dovolení, právě tak jako v místnostech obchodních a pod. Stala se tedy v daném případě urážka, po případě vyhrožování zlým nakládáním veřejně ve smyslu § 496 resp. 65 tr. zák. a na předpokladu veřejnosti nemění vzhledem k charakteru shora uvedené místnosti nic ta okolnost, že v kritické době byla přítomna soukromá žalobkyně sama, ježto trestní zákon používá rčení »veřejně nebo před více lidmi« disjunktivně, nevyhledává se tudíž, aby lidé skutečně přítomni byli, nýbrž stačí, stalo-li se to na místě veřejném, to jest na místě, jež neslouží toliko pro soukromé potřeby jednotlivce nebo jeho rodiny, nýbrž každému jest přístupno, ať bezplatně nebo jinak. Z těchto důvodů byla pro eventuelní trestní stíhání dána příslušnost řádného trestního soudu podle § 496 tr. zák. a nikoliv úřadu politického podle § 1339 o. z. o.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že správní úřady nejsou povolány, aby rozhodovaly o žalobě podané st-lkou na Alvína H. pro urážku na cti podle § 1339 o. z. o., ježto událost, jež byla podnětem k žalobě, sběhla se na místě veřejném, totiž v manipulační místnosti advokátní kanceláře, která neslouží toliko soukromým potřebám jednotlivce nebo jeho rodiny, nýbrž jest přístupna v úředních hodinách osobám individuelně neurčitým, bez předchozího hlášení nebo dovolení. S názorem tímto nelze souhlasiti.
Manipulační místnost advokátní kanceláře neslouží podle svého určení potřebám veřejnosti, nýbrž soukromým zájmům osob, jež se na advokáta obracejí. Z tohoto důvodu nelze ji také pokládati za místnost obecně a kdykoli přístupnou, nýbrž za místnost soukromou, přístupnou jen ve stanovených hodilách osobám hledajícím tu právní pomoc ve svých záležitostech. Výrok pronesený v takové soukromé místnosti nelze pokládati za veřejně pronesený, nebyl-li pronesen za'okolností, za nichž jest o to postaráno, nebo za to míti s určitostí, že obsah výroku dojde rozšíření v kruzích širších. Okolnost, že manipulační místnost advokátní kanceláře jest přístupna osobám individuelně neurčeným, které mohou do ní vejíti bez předchozího hlášení nebo dovolení, nepropůjčuje místnosti té povahu místnosti veřejné, kdyžtě — jak bylo uvedeno — místnost ta podle svého určení potřebám veřejnosti neslouží.
Z uvedeného plyne pro konkrétní spor, že žal. úřad, popřev příslušnost politického úřadu k stíhání přestupku podle § 1339 o. z. o. z toho důvodu, že urážlivý výrok, pronesený v manipulační místnosti advokátní kanceláře, sluší pokládati za výrok pronesený veřejně již proto, že byl pronesen v této místnosti, vyložil zákon nesprávně. Poněvadž stížnost tuto nezákonnost vytýká, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 817-818.