NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 14636.

Do opatření učiněných za nesporného řízení je rekurs vyloučen.
(Rozh. ze dne 18. října 1935, R II 451/35.)
V řízení o stanovení náhrady za vyvlastněné pozemky (zák. čís. 30/78 ř. z.) navrhla stěžovatelka »Místní dráhy O. — V., by okresní soud předložil spisy ihned rekursnímu soudu k rozhodnutí o její stížnosti do výše náhrady, protože prý rekursní lhůta již uplynula. Nižší soudy návrhu tomu nevyhověly, rekursní soud z těchto důvodů: Návrh sťěžovatelčin, aby řízení, jímž byla stanovena náhrada za vyvlastněné pozemky, bylo prohlášeno za feriální a spisy byly předloženy rekursnímu soudu v soudních prázdninách, by rozhodl o stížnosti do výše náhrady, prvý soud zamítl. Ustanoviti výši náhrady za vyvlastněné pozemky je nade vši pochybu výrazem řízení nesporného (§ 24 zák. čís. 30/78 ř. z.). Ani nesporný patent z r. 1854 (§ 7), ani žádný jiný zákon (tedy ani zákon čís. 30/78) až do vydání jurisdikční normy a civilního řádu soudního v r. 1895 neprohlašoval záležitosti řízení nesporného za věci prázdninové, právě naopak. Vždyť ještě čl. XXXVI. uv. zák. k c. ř. s. v původním znění prohlašuje věci nesporného řízení (vyjma knihovní a konkursní) za prázdninové jen pro případ, že by průtahem některého opatření mohla pro některou stranu nastati újma. Teprve zák. čís. 23/28 sb. z. a n. ustanovil, že některé věci řízení nesporného jsou prázdninové a ustanovení toto částečně změnil zák. čís. 100/31 sb. z. a n. Neprávem dovozuje tedy stěžovatelka, že zák. čís. 100/31 nezměnil nic na povaze řízení dle zák. čís. 30/78 jako věci feriální, když ani nesporným patentem ani pozdějšími zákony, zejména však také zák. čís. 30/78 samým nebylo vysloveno, že řízení to je považovati za věc prázdninovou.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dovolací rekurentka žádala, aby okresní soud předložil spisy ihned rekursnímu soudu k rozhodnutí o její stížnosti, protože prý lhůta rekursní již uplynula. Šlo jí tedy o to, aby okresní soud učinil opatření během řízení. Jestliže okresní soud tomuto návrhu nevyhověl, šlo zase jenom o jeho opatření během, řízení a proti takovému opatření je rekurs jako opravný prostředek v pořadí instančním vyloučen. Na povaze soudního rozhodnutí jako formálněprávního opatření se nic nezměnilo důvody, ze kterých navrhovatelka ono opatření žádala a ze kterých okresní soud je odepřel. Rozhodným zůstává jenom výrok soudního rozhodnutí a jenom jeho výroku možno odporovati rekursem, nikoli také jeho důvodům. Nesejde tedy ani na tom, že oba nižší soudy své odchylné stanovisko vůči navrhovateli opřely o to, že prý nejde o věc feriální. Tato otázka byla v oněch usneseních řešena jenom teoreticky, nikoli však s účinkem právní moci pro toto řízení, k čemuž by mohlo dojiti teprve, kdyby mělo býti rozhodnuto o včasnosti rekursu odpůrcova, kdyby k němu skutečně došlo; to by ovšem musilo nalézti výraz ve výroku, jímž by byli rekurs buď jako opožděný odmítnut nebo věcně vyřízen. Nebyl-li přípustný rekurs do usnesení prvního soudu, není přípustný ani do usnesení soudu druhé stolice.

Citace:

Čís. 14636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 734-735.