NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 14689.

K § 1327 obč. zák.
Oprávnění mají nárok na náhradu všeho, co jim vůbec ušlo usmrcením osoby k vyživování povinné, ne jen toho, co jim ušlo na zákonné výživě usmrceným poskytované.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1935, Rv II 1017/33.)
Žalobkyně domáhá se na žalovaných placení měsíční renty 500 Kč a vyvozuje svůj nárok z toho, že její manžel byl přejet autem žalovaných a následkem toho zemřel. Mezitímním pravoplatným rozsudkem byl její nárok uznán polovinou důvodem po právu a přisouzeno žalobkyni 250 Kč, pokud se týče 50 Kč na dobu 7 let jako doby, do které mohl býti usmrcený výdělečně činným. Odvolací soud, ponechav výši přisouzené renty nedotčenou, vyslovil jen, že se vyměřená renta přisuzuje žalobkyni na dobu jejího života, případně na dobu, než se znovu provdá. Důvody: Zcela nesprávný je názor žalovaných, že žalobkyně má podle § 1327 obč. zák. nárok jen na náhradu toho, co by podle § 91 obč. zák. byla oprávněna po svém manželovi na výživném požadovati, tedy jen těch alimentů, které by jí v případě sporu byly proti němu přisouzeny. Z doslovu § 1327 obč. zák. jde najevo, že škůdce musí poškozenému nahraditi to, co mu smrtí živitele ušlo, ledy to, co mu živitel skutečně na výživě poskytoval (Krasnopolski, Obligationsrecht, 1910, str. 22—224, rozh. Glaser-Unger n. ř. čís. 2305, 5766).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Z judikátu čís. 189 (čís. 4551 sb. Gl. U.) plyne, že ustanovením § 1327 obč. zák. již před vydáním III. dílčí novely k obč. zákonu měl býti stanoven jen okruh osob, kterým přísluší náhrada za škodu utrpěnou usmrcením osoby, jež byla povinna podle zákona je živiti, a že tím nebyla zrušena pro tyto případy všeobecná zásada § 1295 obč. zák. o náhradě škody, nýbrž naopak, že zásady té jest použiti i při nepřímé škodě způsobené osobám k onomu okruhu příslušejícím. Z materiálií k III. dílčí novele (str. 397) plyne, že doslov § 1327 obč. zák. byl pozměněn jen proto, aby byly vyloučeny pochybnosti o onom okruhu osob. Tyto názory zastává i naše judikatura (rozhodnutí čís. 9674, 9937 sb. n. s.). Rozsah nároku jest posuzovati podle § 1327 obč. zák. (rozh. 12124 sb. n. s.), jenž praví, že pozůstalým musí býti nahrazeno, co jim ušlo. Jestliže slovy tohoto ustanovení »o jichž výživu byl usmrcený povinen pečovati« měl býti vymezen jen okruh osob oprávněných, nelze je vztahovati i na objem nároku a nelze z nich vyvozovati, že jimi měl býti obmezen i nárok jen na to, co oněm osobám ušlo ze zákonné výživy usmrceným poskytované, nýbrž musí jim býti nahrazeno všechno, co jim ušlo usmrcením osoby k vyživování povinné, neboť, co jim ušlo, tvoří jejich škodu, jinak by přece poškozená osoba, patřící k okruhu osob v § 1327 obč. zák. jmenovaných, byla na tom hůře, než osoba uplatňující přímou škodu, ač v obou případech platí všeobecná zásada § 1295 obč. zákona.

Citace:

Čís. 14689. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 810-811.