NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12433.

Navrhovatele, jenž svůj návrh v nesporném řízení písemně odůvodnil, netřeba ještě vyslechnouti osobně.
K sesazení poručníka nestačí jeho nevůle s matkou poručence, nýbrž jest třeba nepřátelství.
Matka, jež byla v otcově závěti navržena za mateřskou poručnıci, nemůže podle § 258, poslední věta, obč. zák. žádati, by jí odstoupil poručenství poručník, jenž byl ustanoven s jejím souhlasem a jenž úřad řádně vykonává, najmě když se znovu provdala a dosavadní poručník hájí zájmy poručence účinně i proti matce poručence.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, R II 35/33.)
Návrh matky dětí, by byla ustanovena mateřskou poručnicí dětem a by dosavadní poručník Julius K. byl zbaven úřadu, oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 46 odst. 2 zák. čís. 100/1931, lze si stěžovati proti souhlasným usnesením nižších soudů jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. Návrh rekurentky, aby byla ustanovena mateřskou poručnicí svým dětem a dosavadní poručník zbaven byl úřadu poručenského, byl zamítnut oběma nižšími soudy. Rekurentka vytýká napadenému usnesení zmatečnost a nezákonnost. Zmateč- nost řízení podle § 41 písm. g) cit. zák. spatřuje v tom, že první soud vydal usnesení, aniž by předem vyslechl účastníky, jak toho žádá § 18 uvedeného zákona. Této zmatečnosti zde není, neboť první soud nemusil stěžovatelku znova vyslechnouti, vždyť odůvodnění svého návrhu podala písemně; nebyl-li předem vyslechnut dosavadní poručník, nebyla tím stěžovatelka zkrácena ve svých právech. Poukaz prvního soudu na odůvodnění usnesení 1. č. 35 stačil, neboť tam první soud podrobně odůvodnil, proč trvá na osobě dosavadního poručníka. Poukazuje-li stěžovatelka na změnu poměrů mezitím nastalou, zejména na okolnost, že se znovu provdala, není okolnost tato vzhledem k § 255 obč. zák. způsobilou přivoditi pro ni rozhodnutí příznivější. Nevůle s poručníkem se stěžovatelka ve svém návrhu nedovolávala, ostatně nevůle nestačí, třeba jest nepřátelství s rodiči nezletilcovými (§§ 194 a 254 obč. zák.) ku sesazení poručníka a toto nebylo ani tvrzeno. Není zde však ani nezákonnosti v rozhodnutí nižších soudů. Jest nesporno, že Julius K. byl soudem ustanoven poručníkem za souhlasu matky děti. Není zde důvodů v § 254 obč. zák. vyjmenovaných, by byl zbaven úřadu poručenského z úřadu. I kdyby se uznalo, že matka dětí měla býti ustanovena za mateřskou poručnici, poněvadž byla v poslední závěti otcově za takovou navržena (§ 198 obč. zák.) a že tedy ji lze označiti za bližší příbuznou dětí, nežli jest jejich strýc Julius K., nemůže táž přes to podle § 258 poslední věta obč. zák. žádati, by Julius K. jí poručenství odstoupil, když týž byl s jejím souhlasem za poručníka ustanoven, úřad ten nastoupil a řádně jej vykonává a matka dětí nemůže tvrditi, že nějaká překážka jí bránila převzíti úřad mateřské poručnice hned po smrti otce dětí. Práva toho může však se nyní dovolávati tím méně, ana se znova provdala (§ 255 obč. zák.) a an, jak ze spisů poručenských vyplývá, strýc dětí Julius K. hájí zájmy dětí účinně i proti vlastní jejich matce, — tak prosadil přiměřenost výživného 1200 Kč, kdežto matka žádala jménem výživného na děti 2400 Kč měsíčně, — takže zájem dětí, — a ten jest směrodatným a jedině rozhodným, — toho vyžaduje, by v osobě poručníka žádná změna nenastala.

Citace:

Čís. 12433.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 365-366.