Č. 3960.

Bytová péče:* Náhradní místností podle § 4 zák. č. 225/1922 může býti jen místnost, které dosud k účelům obývání nebylo používáno.
(Nález ze dne 29. září 1924 č. 19873/23.)
Věc: František K. proti zemské správě politické v Praze o přeměnu bytu v živnostenskou provozovnu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li bylo postupem instančním odepřeno povolení, aby bytu ve svém domě č. — v K. o jednom pokoji a kuchyni, dosud obývaného Antoním B., upotřebil k účelům živnostenským, což v stížnosti naříká pro nezákonnost a vadné řízení.
Nss neshledal stížnost odůvodněnou.
Rozhodnutí zsp-é potvrzuje výměr I. stolice uvedené povolení odpírající, s poukazem na bytovou nouzi v K., mimo to ještě z důvodu, že byt, který st-l dosavadnímu nájemníkovi nabízí, nelze pokládati za byt náhradní ve smyslu zákona, poněvadž není náhradou za byt, který st-l chtěl zrušit, nýbrž byt tento byl a jest obýván. Použitím jeho za náhradní byt zmenšil by se tudíž počet bytů v obci.
St-l vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost, ježto odporuje předpisu § 4, odst. 2 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. a poukazuje k tomu, že držiteli bytu opatřil vhodný byt náhradní. Jest tedy stížnost založena zřejmě na názoru, že podmínce v onom předpisu stanovené jest vyhověno již tehdy, když žadatel poskytne tomu, jehož bytu hodlá použíti k jiným účelům než obývacím, byt náhradní.
Názor ten nemohl soud uznati za správný. Zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. sleduje zřejmě účel, aby počet bytů a místností obytných v obci nebyl zmenšován (§§ 2 a 4) a aby místností takových pohotově jsoucích bylo využito k uhrazení bytové potřeby co možná největšího počtu osob (§§ 3 a 8). Zakazuje-li v § 4 používání bytů a jejich částí k jiným účelům než k bydlení, bez úředního povolení, nelze smysl zákazu toho spatřovati v tom, že by jím chtěl chrániti nájemníka určitého bytu — ochrana nájemníků jest předmětem norem jiných — nýbrž jediné právě v snaze, aby byty — místnosti obytné účelům obytným věnované — nebyly účelům těm odnímány.
Jestliže pak připouští, aby použití místností takových pro účely jiné bylo povoleno — mimo případy jiné v § 4/2 uvedené — také tenkráte, opatří-li žadatel náhradní místnosti k obývání způsobilé, sluší ustanovení toto se zřetelem k oné všeobecné tendenci zákona vykládati tak, že podmínkou povolení jest, aby žadatel poskytl náhradu nikoli určitému jednotlivému nájemníku, jehož bytu jinak chce použíti, nýbrž náhradu za to, co zamýšlenou přeměnou všeobecné potřebě bytové v obci se odnímá tak, aby počet místností, jež jsou pro obývání k disposici, nebyl přeměnou zmenšen. Nelze tedy podmínku onu pokládati za splněnu, jestliže žadatel nájemníku, jehož bytu hodlá jinak použíti, zjedná jiný byt, který již před přeměnou potřebě bytové sloužil.

Citace:

č. 3960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 485-486.