Čís. 3902.Jsou-li tu podmínky § 47 zbroj. pat., by nebylo vysloveno propadnutí zbraně, lze uznati jen na náhradní trest peněžitý, nikoliv určití za náhradní trest jen trest na svobodě (§ 281 čís. 11 tr. ř.); onen náhradní trest peněžitý lze sice za podmínek § 260 a) tr. zák. zaměniti v trest na svobodě, nikoliv však jen vězením, nýbrž týmž druhem jako hlavní trest na svobodě (§ 8 odst. 2, § 19 čís. 2 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n.).(Rozh. ze dne 21. června 1930, Zm II 109/30.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku porotního soudu v Brně ze dne 18. února 1930, pokud jím byl obžalovanému, jenž byl uznán vinným zločinem krádeže a veřejného násilí podle §§ 171, 173, 174 II c), a 99 tr. zák. a přestupky podle §§ 431, 320 c) tr. zák. a §§ 32, 36 zbroj. pat. uložen vedle trestu těžkého a zostřeného žaláře tří a půl roku též trest vězení deseti dnů, zrušil výrok rozsudku o trestu, pokud jím byl obžalovanému vedle trestu těžkého žaláře tří a půl, roku vyměřeného podle § 100 tr. zák. vzhledem k §§ 34 a 35 tr. zák. uložen podle § 47 zbroj. pat. zvláštní trest vězení v trvání deseti dnů, a uznal právem, že se obžalovanému kromě trestu těžkého žaláře tří a půl roku zmateční stížností nedotčeného ukládá podle §§ 32, 36 a 47 zbroj. pat. vzhledem k předpisům § 35 tr. zák. posl. odstavec a § 240 b) tr. zák. peněžitá pokuta 20 Kč, která se současně podle § 260 a) tr. zák. a § 8 odst. 2 a § 19 čís. 2 zákona ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. zaměňuje v další trest těžkého žaláře v trvání jednoho dne.Důvody:Rozsudek odsuzuje obžalovaného pro zločiny podle §§ 99, 171, 173, 174 II c) tr. zák. a pro přestupky podle § 320 c), 431 tr. zák, a §§ 32 a 36 zbroj. pat. vzhledem k §§ 34 a 35 tr. zák. podle § 100 tr. zák. vyšší sazby do těžkého žaláře na tři a půl roku, zostřeného postem čtvrtletně a podle § 47 zbroj. pat. do vězení na deset dní. Z rozsudku není zřejmo, proč soud nevyslovil podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. primérní trest propadnutí zbraně; z usnesení o věcech doličných lze ovšem souditi, že zbraň, kterou obžalovaný bez povolení přechovával a neoprávněně nosil, jest totožnou s onou, kterou před tím odcizit a která byla usnesením porotního soudu majiteli vrácena. V tomto směru však zmateční stížnost rozsudek nenapadá a třeba proto vycházeti z předpokladu potvrzeného usnesením o věci doličné, že se v tomto případě jedná o příčinu zvláštního zřetele hodnou, by na přímé propadnutí zbraně nebylo uznáno (§ 47 zbroj. pat.). Tu však zmateční stížnost státního zastupitelství právem vytýká rozsudku zmatečnost podle § 344 čís. 12 tr. ř., že vykročiv z mezí svého práva zaměňovacího uložil jako náhradní trest za propadnutí zbraně trest vězení. Pro přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. jest kromě peněžitého trestu, po případě trestu na svobodě vždy obligatorním vedlejším trestem propadnutí zbraně, ten pak lze za podmínek § 47 zbroj. pat. zaměniti jen v peněžitou pokutu, jejíž sazbu zákon přesně určuje (podle § 47 zbroj. pat. a § 5 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n. 20 — 5.000 Kč). Byly-li tu proto podmínky § 47 zbroj. pat. pro nevyslovení propadnutí zbraně, bylo lze uznati jen na náhradní trest peněžitý, ovšem s dodatkem odpovídajícím předpisu § 260 a) tr. zák. Porotní soud vykročil proto z mezí svého práva zaměňovacího, an nevyměřiv vůbec náhradní trest peněžité pokuty určil za propadnutí zbraně jako náhradní trest jen trest na svobodě. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti, zrušiti dotyčnou část výroku o trestu a podle § 47 zbroj. pat. vzhledem k § 35 tr. zák. posl. odst. uložiti obžalovanému kromě hlavního trestu zmateční stížností nedotčeného ještě zvláštní trest peněžité pokuty; ten bylo ovšem se zřetelem na § 260 písm. a) tr. zák. ihned dodatečně zaměniti v trest na svobodě, ana by peněžitá pokuta mohla býti odsouzenému na citelnou újmu v opatření výživy. Náhradní trest na svobodě, zastupující náhradní trest peněžitý, nelze však vyměřili trestem vězení, neboť § 260 písm. a) tr. zák. byl pozměněn předpisy § 8 odst. 2 a § 19 čís. 2 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n. Peněžitá pokuta uložená podle § 47 zbroj. pat. jako equivalent za propadnutí zbraně má rovněž povahu trestu za přestupek a bylo proto podle § 8 odst. 2 cit. zák. vyměřiti náhradní trest týmž druhem jako hlavní trest na svobodě, tudíž těžkým žalářem.