NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 11414.

Ustanovení § 70, druhý odstavec, j. n. jest ustanovením výjimečným a nelze je použíti, opustil-li manžel (tuzemec), žijící dosud společně
s manželkou v cizozemsku, manželku, zrušil společné bydliště v cizozemsku a manželku tam zanechal. Má-li takový manžel napotom bydliště v tuzemsku, sdílí s ním jeho obecný soud podle § 70, prvý odstavec, j. n. i jeho manželka, třebas má i nadále stálý pobyt v dřívějším společném bydlišti v cizozemsku.
(Rozh. ze dne 20. února 1932, R 1 999/31.)
Žalobce (tuzemec) domáhal se na své žalované manželce vydání svršků. Poslední společné bydliště manželů bylo v cizozemsku, kde manželka zůstala, kdežto manžel usídlil se v tuzemsku v obvodě soudu, u něhož podal pak žalobu, o niž tu jde. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Mezi stranami jest nesporno, že měly poslední společné bydliště v cizozemsku a že žalobce toto poslední bydliště v cizozemsku opustil a usadil se v tuzemsku. Právě tak, jako manžel, opouštějící oblast Československé republiky, který zruší své zdejší bydliště, nezakládá ohledně manželky soudní příslušnost v cizozemsku, nemůže ani žalobce, který zrušil své bydliště v cizozem.sku a usídlil se v tuzemsku a zanechal svou manželku v cizozemsku, pro tuto žalobu proti své manželce dovolávali se příslušnosti podle §§ 65, 66, 70 j. n. zejména, an sám doznává, že v době opuštění posledního společného bydliště neměl žádného bydliště, nýbrž mnoho měsíců hledal nové zaměstnání, které konečně nalezl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti a žalobu odmítl z důvodu, že v souzeném případě platí obdobně ustanovení § 70 druhý odstavec j. n., an žalobce zrušil své bydliště v Německu, ale manželku svou tam zanechal, takže prý její stálý pobyt zakládá pro ni obecný soud, dokud se žalobce zase do Německa nevrátí. S tímto názorem rekursní soud nesouhlasí. Jak již z doslovu zákona vidno, jde tu o výjimku z pravidla, že manželka sdílí obecný soud manželův. Důvodem tohoto výjimečného usnesení byl jednak ohled na žalobce, by nemusil manželku v tuzemsku opuštěnou žalovati v cizině, kde se manžel usídlil, jednak i ohled na manželku samu, by v právním jednání nebyla příliš omezena. Jde-li však jen o výjimku, jest ji vykládali restriktivně a nelze výjimky té použiti na opačný případ, kde manžel dosud v cizozemsku společně s manželkou žijící ji opustí, společné bydliště v cizině zruší a manželku zanechá v cizozemsku. Má-li takový manžel pak své bydliště v tuzemsku, založí tu tím i svůj obecný soud podle §§ 65 a 66 j. n. a tento obecný soud sdílí s ním podle § 70 prvý odstavec j. n. i jeho manželka, třeba že má i nadále stálý pobyt v dřívějším společném bydlišti v cizozemsku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost. Pro posouzení otázky, zda jest námitka místní nepříslušnosti dovolaného soudu opodstatněna čili nic, jest rozhodné, že nárok žalobou uplatňovaný jest nárokem ryze majetkově právním a že manželství stran uzavřené dne 13. prosince 1920 u příslušného úřadu v Lipsku dosud trvá. O tom, že obecným soudem žalobcovým jest podle §§ 65 a 66 j. n. soud jeho bydliště, není mezi stranami sporu. Jde jen o to, kterým z nižších soudů byla věc v otázce místní příslušnosti dovolaného soudu u žalobcovy manželky po rozumu § 70 j. n. správně po právní stránce posouzena. Nejvyšší soud sdílí právní názor rekursního soudu. Zásadně patří, manželka k oněm osobám, u nichž zákon prostě neuznává vůli směřující snad k založení samostatného bydliště a jež podrobuje v tomto směru vůli osoby jiné, manželově, jak dalece, že jest manželka, třebas nesvéprávná, co do svého obecného soudu vázána bydlištěm manželovým, a to tak dlouho, dokud manželství není rozvedeno, rozloučeno nebo smrtí manželovou zrušeno. Zpravidla nemůže tudíž míti manželka, jsouc v těchto směrech závislá na osobě manželově, samostatného bydliště a není proto ani s to, by si založila samostatně obecný soud. Výjimkou z tohoto pravidla se dostává manželce neodvozeného, nýbrž samostatného obecného soudu i za trvání manželského svazku podle místa jejího trvalého pobytu v tuzemsku: a) zrušil-li manžel své bydliště v obvodu platnosti zákona ze dne 1. srpna 1895, čís. 111 ř. zák., ale jen dotud, b) dokud se manžel opět neusídlí v tomto obvodu (§ 70 druhý odstavec j. n.). Z podmínky pod b) uvedené nutně vyplývá, že tento výjimečný samostatný obecný soud manželky zaniká sám sebou tím okamžikem, kdy se manžel opětně usídlí v tuzemsku. Okolnost, ze manželka v době opětného usídlení manželova v tuzemsku jest v cizině, na věci nic nemění, poněvadž výjimečné její sudiště podle druhého odstavce § 70 j. n. jest jen sudištěm podružným, jež při návratu pravidelných poměrů za každých okolností musí ustoupiti řádného jejímu sudišti podle prvního odstavce § 70 j. n. Pokud se snaží dovolací rekurs, založený ostatně v podstatě jen na doslovném téměř opakování důvodů prvého soudu, opříti své brojení proti napadenému usneseni poukazem k tomu, že by právní podklad, z něhož usnesení toto vychází, měl v zápětí, že by manžel svou opuštěnou manželku mohl žalovati u kteréhokoliv soudu svého pobytu v cizině, přezírá, že právě tato možnost jest výjimečným ustanovením druhého odstavce § 70 j. n. přímo vyloučena, když právě po dobu manželova pobytu v cizině a právě z jeho podnětu má manželka svůj samostatný obecný soud v tuzemsku. Že toto výjimečné ustanovení zákona nepřipouští obdobné použití na případy opačné, odůvodnil již rekursní soud přiléhavě a správně.

Citace:

11414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 195-197.