NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8983.

Zaměstnanci veřejní: Rozhodovati o nároku sirotka po úředníku správy justiční na sirotčí pensi přísluší úřadům správy justiční, nikoliv úřadům finančním.
(Nález ze dne 12. ledna 1931 č. 6180/29.) Věc: František O. v P. proti ministerstvu financí o vrácení přeplatku sirotčí pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem presidia vrch. zem. soudu v Praze z 10. května 1921 byla za souhlasu zem. fin. ředitelství v Praze ze 4. července 1921 povolena Heleně H., sirotku po vrchním kancelářském oficiálu Josefu H. u krajského soudu v P., sirotčí pense 2000 Kč ročně spolu s příslušnými výpomocemi od 1. dubna 1921 do 1. srpna 1925 neb dd dřív. zaopatření. Sirotčí pense byla vyplácena do rukou soudně ustanoveného poručníka Frant. O. v P., dnešního st-le.
Zem. fin. ředitelství v Praze zastavilo výměrem z 30. září 1924 výplatu této sirotčí pense lhůtou poukazovací 1. dubnem 1921, poněvadž Helena H. jest od 15. března 1921 počínajíc zaopatřena. Současně bylo pak uloženo st-li, aby přeplatek za dobu od 1. dubna 1921 do konce června 1924 vzniklý v úhrnné částce 9962 Kč zaplatil během 8 dnů.
Odvolání proti tomu st-lem podané bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí zem. fin. ředitelství v Praze a vzhledem k ustanovení § 7 vl. nař. č. 234/21. Ostatní námitky st-lovy byly uznány neodůvodněnými a bezvýznamnými. Současně svolilo však min. fin., aby z přeplatku byla odepsána částka 6000 Kč.
Uvažuje o stížnosti, musil se nss zabývati v prvé řadě otázkou, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu kompetentním.
Na sporu jest v daném případě v prvé řadě otázka, zda Helena H. měla vůbec právní nárok na výplatu sirotčí pense, jí dekretem presidia vrch. zem. soudu povolené. Jde tudíž v podstatě o otázku nároků na sirotčí pensi. Ale pak nemůže býti pochybnosti o tom, že k rozhodování takového spodu může býti povolán jedině úřad, jemuž přísluší rozhodovati o povolení sirotčí pense vůbec a jenž sirotčí pensi, o jejíž výplatu jest spor, také skutečně povolil. Sirotčí pense Heleně H. byla povolena — jak niesporno — za souhlasu zem. fin. ředitelství dekretem presidia vrch. zem. soudu v Praze z 10. května 1921, kterýžto úřad byl také k povolení jejímu podle výnosu býv. min. fin. z 8. listopadu 1855 č. 19467 (Poss. 379) příslušným.
Byl proto tento úřad vzhledem k tomu, co shora řečeno, příslušným také k tomu, aby rozhodoval i o otázce nároku na výplatu sirotčí pense, vznikl-li o nároku tom spor. Na této příslušnosti resortního úřadu nemůže nic měniti ani výnos býv. min. fin. z 26. března 1869 č. 5300 (Poss. 463), ježto podle tohoto výnosu jsou úřady finanční povolány učiniti pouhé pokladniční opatření, kdežto rozhodnutí, má-li býti sirotčí pense vůbec vyplácena, vznikl-li o tom spor, není pouhým pokladničním opatřením, nýbrž adm. rozhodnutím o právním nároku.
Žal. úřad nebyl tudíž kompetentním, aby rozhodoval v pořadí instančním o nároku na výplatu sirotčí pense a v důsledku toho ani k tomu, aby předepsal přeplatek takto vzniklý k náhradě. Bylo proto rozhodnutí žal. úřadu pro jeho nekompetenci zrušili dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 204-205.