NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3699.

Otázku, zda stroje jsou příslušenstvím továrny, dlužno posuzovati dle všeobecných pravidel §§ 294 a 297 obč. zák., na nichž nebylo §em 297 a) obč. zák. ničeho změněno.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv II 110/24.)
Žalující firma prodala Karlu L-ovi lokomobilu, vyhradivši si vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny. Když žalovaný vedl na nemovitost, v níž byla lokomobila, exekuci, domáhala se žalobkyně, jíž dosud nebyla kupní cena za lokomobilu plně zaplacena, vyloučení lokomobily z exekuce. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka míní, že se předpisu §u 297 písm. a) obč. zák. nedostalo zákonitého výkladu. Ale činí tak neprávem. Pokud jde o stroje v místně vázaném podniku, naskytuje se otázka, zda jsou samostatnými či nesamostatnými součástmi, neboli zda jsou příslušenstvím či samostatnými věcmi. Jako nesamostatné součásti byly by stroje vlastnictvím majitele továrny (§ 417 obč. zák.), to ovšem jen tehdy, kdyby hospodářsky nebylo lze jich odstraniti, čemuž však, jak bylo odvolacím soudem zjištěno, v tomto případě není, poněvadž postavení stroje (lokomobily) je pouze polostabilní a její odstranění je bez porušení jejího snadno možným. Pravidelně bývá mezi strojem a budovou poměr samostatné součástky nebo příslušenství — aspoň po hospodářské stránce. Právně je však stroj samostatnou součástkou nebo příslušenstvím továrny pouze tenkráte, byl-li už před tím továrníkovým vlastnictvím. Proto se nestal součástkou nebo příslušenstvím cizí stroj v tomto případě, v němž dodavatel vyhradil si vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny vůči svému kupiteli, jenž stroj, o který běží, věnoval beze svolení žalující firmy, která zůstala vlastnicí stroje, trvale k účelům do dražby pojaté pily, náležející třetím, od kupitele odlišným osobám. Byť i § 297 a) obč. zák. ustanovoval, že výhrada vlastnictví vylučuje vlastnost stroje jako příslušenství jenom tehdy, je-li výhrada ta poznamenána v pozemkové knize, otázka, zda vlastnost příslušenství je dána, musí býti posuzována podle všeobecných pravidel §§ 294 a 297 obč. zák., neboť tyto předpisy nebyly změněny předpisem §u 297 a) obč. zák., podle nich však vlastnosti příslušenství může nabýti jenom stroj, který byl v podniku postaven vlastníkem, čemuž není v tomto případě, v němž kupitel, od vlastníků továrny odlišný, sám nestal se ani vlastníkem sporného stroje. Vedlejší věc musí býti už od původu vlastnictvím vlastníka hlavní věci, neboť vlastnost příslušenství spočívá na vlastnictví, nikoli naopak: nespočívá vlastnictví na vlastnosti příslušenství. Jeť přece jenom přírost nabývacím způsobem vlastnictví, není jím užití věci jako příslušenství. Co vypůjčitel opatří, není příslušenstvím.

Citace:

č. 3699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 511-512.