NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5388.

Okresní nemocenské pojišťovny jsou korporacemi zákonně uznanými po rozumu § 5, odst. 1, čís. 3 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., a útoky na jejích čest se stíhají podle § 14, odst. 1 téhož zákona na žalobu soukromou.
Právo k žalobě vykonávají za ně podle § 16, odst. 2 téhož zákona osoby, které jsou povolány zastupovali je ve sporech před soudem civilním.
(Rozh. ze dme 4, října 1935, Zm II 267/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 22. listopadu 1934, jímž byl stěžovatel uznám vinným přečinem pomluvy podle § 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Co se týče hmotněprávmích zmatků, nutno se předem vypořádati s námitkou, vznesenou s hlediska zmatku č. 9 c) § 281 tr. ř., že nalézací soud prý nesprávmě vyřešil otázku, je-li v souzeném případě třeba žaloby veřejné či soukromé. Jde o otázku, je-li okresní nemocenská pojišťovna úřadem, pokud se týče sborem po zákonu povolaným k výkonu správy veřejné ve smyslu § 5, odst. 1, č. 1 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n., jak má zřejmě za to zmateční stížnost, či korporací zákonně uznanou ve smyslu § 5, odst. 1, č. 3 cit. zák., jak předpokládá napadený rozsudek. V prvém případě vyžadovalo by ustanovení § 14, odst. 2, č. 3 téhož zákona žaloby veřejné se zmocněním, kdežto v druhém případě stačí podle všeobecného pravidla § 14, odst. 1 cit. zák. žaloba soukromá, k jejímuž podání jsou podle § 16, odst. 2 cit. zák. oprávněny osoby, které jsou povolány zastupovati okresní nemocenskou pojišťovnu ve sporech před soudem civilním.
S hlediska stavu právního řádu, jak byl založen před vyjitím nového zákona o ochraně cti č. 108/1933 Sb. z. a n., bylo již rozhodnutím nejvyššího soudu č. 3992 Sb. n. s. tr. vysloveno, že veřejnými úřady ve smyslu trestního zákona vůbec a podle čl. V. zákona č. 8/1863 ř. z. zvláště je rozuměti jen úřady státní a obecní, jež, jsouce na venek vybaveny mocí rozhodovací a nařizovací, jsou trvale zřízeny, by plnily v okruhu místní a věcné příslušnosti úkoly veřejné správy, a že s tohoto právního hlediska okresní nemocenské pojišťovny veřejnými úřady nejsou a ani jimi býti nemohou již proto, že nejsou úřady ani státními ani obecními, byť i jim pro důležitost oboru jejich působnosti náležel jistý význam veřejnoprávní,, takže je nutno pokládati je za korporace zákonně uznané podle §§ 78 a 492 tr. z. (viz i rozh. č. 2478 a obdobně č. 2788 Sb. n. s. tr.). Stačí tu poukaz na odůvodnění uvedených nálezů. Na stanovisku, že okresní nemocenské pojišťovny jsou jako zákonem uznané korporace oprávněny k žalobě soukromé, nebylo nic změněno ani novými zákonem o ochraně cti č. 108/1933 Sb. z. a n. I tento zákon převzal v ustanovení § 5 protiklad mezi úřady po zákonu povolanými k výkonu správy veřejné s jedné strany a korporacemi zákonně uznanými s druhé strany. Pokud jde o pojmy veřejných úřadů a korporací, stačí poukaz na to, co bylo již dovoděno. Ačkoli si vývody zmateční stížnosti velice usnadňují svůj úkol tím:, že prostě vyslovují názor, že okresní nemocenské pojišťovny jsou »orgánem veřejné správy« ve smyslu § 5, odst. 1, č. 1, pokud se týče § 14, odst. 2, č. 3 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n., a vůbec nerozebírají, mají-li na mysli veřejný úřad či veřejný sbor, budiž přece dodáno, že na okresní nemocenské pojišťovny by nedopadal ani nově zavedený pojem sboru ve smyslu § 5, odst. 1, č. 1 cit. zák., poněvadž i tu jde o činitele veřejného práva, rovněž povolané k výkonu správy veřejné, a proto na roveň postavené veřejným úřadům, od nichž se liší hlavně kolegiátní povahou organisace. Takovými sbory je rozuměti na př. zastupitelstva zemská, okresní, obecní a pod. (viz Bernat-Jiskra, Ochrana cti, str. 38), nikoli však nemocenské pojišťovny, o nichž nejvyšší správní soud praví ve svém rozhodnutí z 31. května 1930, č. 12211/28 (viz Pleskot, Zákon o pojištění zaměstnanců, 1934, str. 176, pozn. 6), že nejsou ani státními úřady ani teritoriálními svazy práva veřejného, nýbrž zájmovými sdruženími pojištěných a jich službodárců, jež pod záštitou a kontrolou státní obstarávají úkoly spadající v obor veřejné správy. Jen jedním z orgánů nemocenských pojišťoven je sbor delegátů (§ 31 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 189/1934 Sb. z. a n.), ale to nemocenské pojišťovny samotné ještě nečiní sbory.
Subjekty veřejného práva v takovém smyslu, jako jsou úřady a sbory po zákonu povolané k výkonu správy veřejně, nejsou nemocenské pojišťovny již proto, že podle § 23, odst. 2 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 189/1934 Sb. z. a n., jsou osobami právnickými, jež mohou svým jménem nabývati práv a zavazovati se a mohou žalovati a býti žalovány. Již proto dopadá na ně ustanovení § 16, odst. 2 zák. o ochraně cti č. 108/1933 Sb. z. a n., že za ně vykonávají právo k žalobě osoby, které jsou povolány zastupovati je ve sporech před soudem, civilním', a nikoli předpis § 14, odst. 2 cit. zák., o stíhání útoků na čest žalobou veřejnou. To odpovídá i jinak jejich povaze a organisaci; nejdeť u nich o článek byrokratické správy státní, nýbrž o samostatné právnické osoby a orgány autonomní, čili orgány tak zvané samosprávy zájmové, vykonávající v rámci zákona správu svých věcí, aniž jsou vybaveny samostatnou mocí policejní a trestní (srov. Janoštík a Riedel,, Výklad k zákonu o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, 1934, str. 121).
Podle toho, co uvedeno, nepochybil nalézací soud, pokud spatřuje v soukromé žalobkyni korporaci zákonně uznanou ve smyslu § 5, odst. 1, č. 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., a pokud má za to, že útoky na její čest se stíhají podle § 14, odst. 1 téhož zákona na žalobu soukromou, k jejímuž podání jsou podle § 16, odst. 2 téhož zákona oprávněny osoby, které jsou povolány zastupovati ji ve sporech před soudem civilním.
Že žaloba soukromá' nepochází od takových osob, stížnost netvrdí.

Citace:

čís. 5388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 388-390.