NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 11216.

Zaměstnanci veřejní: * Jmenování státního úředníka se zpětnou platností nezakládá disciplinární zodpovědnosti jmenovaného za činy spáchané před doručením jmenovacího dekretu, třebas činy ty byly spáchány po dni, který byl ve jmenovacím dekretu stanoven jako počátek služebního poměru (§ 7 služební pragmatiky).
(Nález ze dne 17. dubna 1934 č. 4643.) Věc: Josef L. v Mukačevě (adv. Dr Bartoloměj Bernát z Užhorodu) proti vrchní disciplinární komisi při ministerstvu vnitra o disciplinární trest.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vadnost řízení.
Důvody: Nálezem disc. komise při zemském úřadě v Užhorodě z 27. srpna 1928 byl Josef L., pensionovaný notář z P., toho času v Mukačevě, uznán vinným porušením úřední povinnosti, jehož se dopustil tím, že 1. v roce 1921 a 1922 jako správce notářského úřadu v P. vybíral od spoluobčanů předválečné pohledávky pro maďarskou »Jelzálogbanku« v poměru 1:1, 2. dne 22. června 1926 při výplatě svědečného v kanceláři soudní stolice v Užhorodě před více lidmi se nechoval s vážností svému stavu přiměřenou. Tím dopustil se vzhledem ke způsobu a tíži pochybení služebního přečinu ad 1. proti § 21 — ad 2. proti § 24 služební pragmatiky a proto ukládá se mu podle § 154 lit. a) disc. trest důtky. — — —
Nař. výměrem nevyhověla vrch. disc. komise při min. vnitra odvolání st-lovu a potvrdila v odpor vzatý nález — — — — —.
O stížnosti uvážil nss toto:
Pokud jde o obvinění z přečinu podle § 21 služební pragmatiky — vybírání předválečných pohledávek pro maďarskou banku — bylo se nss-u zabývati nejprve námitkou, že st-l se stal pragmatikálním notářem až koncem února 1922. Námitku tuto vznesl st-l již v odvolání k žal. úřadu, který ji zamítl pro bezdůvodnost, neboť prý st-l byl jmenován pragmatikálním úředníkem s platností od 1. ledna 1922, po kteréžto době pohledávky ještě — jak nesporno — vybíral. Ve stížnosti k nss-u opakuje st-l námitku tuto a zdůrazňuje, že se stal pragmatikálním notářem až koncem února 1922. Popírá tedy st-l, že se stal pragmatikálním státním zaměstnancem již dnem 1. ledna 1922, jak žal. úřad za to má, jinými slovy popírá, že by již od 1. ledna 1922 podléhal předpisům služební pragmatiky pro státní úředníky a zřízence.
Nss dal námitce této za pravdu.
Mezi stranami jest nesporno, že teprve jmenováním ve stavu obecních a obvodních notářů se st-l stal pragmatikálním státním zaměstnancem a že teprve tímto jmenováním byl podroben předpisům služební pragmatiky pro státní úředníky a zřízence. Spor jest o to, zda jmenováním se zpětnou platností byla založena disc. zodpovědnost za činy spáchané sice před doručením jmenovacího dekretu, avšak po dni, který byl určen za počátek zpětné platnosti jmenování.
Žal. úřad vychází z názoru, že tímto jmenováním se zpětnou platností byla také se zpětnou platností založena disc. zodpovědnost st-lova za porušení stavovských a úředních povinností podle § 21 služební pragmatiky. Nss nemohl však tomuto názoru přisvědčiti veden jsa touto úvahou.
Podle § 87 služ. pragmatiky pokutují se úředníci, kteří poruší své stavovské a úřední povinnosti, nehledíc k jejich zodpovědnosti vůči trestnímu zákonu, pořádkovými nebo disc. tresty. Jest tedy podstatou disc. deliktu porušení stavovské a úřední povinnosti. Povinnosti ty spočívají v určitém jednání a chování se úředníkově. Předpokladem porušení stavovské a úřední povinnosti jest po stránce objektivní příslušenství ke stavu úředníků, tedy existence služebního poměru úřednického, po stránce pak subjektivní vědomí o příslušnosti k tomuto stavu. Nelze přičítati k vině porušení stavovských a úředních povinností někomu, kdo není v úředním poměru služebním, stejně tak nelze porušení těchto povinností přičítati někomu, komu není známo, že jest v úředním poměru služebním. Podle § 7 služ. pragmatiky počíná státní poměr služební doručením dekretu o dosazení v úřad, nebyl-li v něm výslovně ustanoven jiný den. Jest tedy přípustno jmenování (dosazení v úřad) se zpětnou platností. Avšak toto jmenování se zpětnou platností nemůže způsobiti vědomí o příslušnosti ke stavu úředníků pro dobu již uplynulou a nemá proto žádného vlivu na jednání a chování se úředníkovo v minulosti. Jmenování takové může založiti práva, která mohou vzniknouti bez vědomí a přičinění jmenovaného na př. nároky platové, pořadí, zápočet let atd., ale i povinnosti, které mohou vzniknouti bez vědomí a přičinění jmenovaného na př. platiti pensijní příspěvek, jmenování takové nemůže však založiti povinnosti, které mohou vzniknouti jen s vědomím jmenovaného o příslušnosti ke stavu úředníků a spočívají v určitém jednání neb chování se úředníkově.
Jestliže byl tedy v daném případě st-l jmenován úředníkem ve stavu obecních a obvodních notářů s platností od 1. ledna 1922, počal jeho služební poměr pragmatikální dnem 1. ledna 1922, avšak jen co do práv a povinností, které mohly vzniknouti i bez jeho vědomí o příslušnosti k pragmatikálnímu úřednictvu a jakéhokoliv jeho přičinění, nikoliv však co do disc. zodpovědnosti. Tato zodpovědnost byla založena teprve doručením jmenovacího dekretu, které se stalo — jak nesporno — koncem února 1922, kdy tedy o jmenování zvěděl. Nemůže tedy býti st-l činěn zodpovědným za jednání, kterého se dopustil před doručením jmenovacího dekretu, podle § 21 služební pragmatiky a bylo proto nař. rozhodnutí, které vychází z názoru opačného a tedy nesprávného, v této části zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba se zabývati námitkami stížnosti, které potírají skutkovou podstatu přečinu podle § 21 služební pragmatiky z důvodu jiného.

Citace:

Č. 11216. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 863-865.